Změny...
15. 7. 2008
Utekla jsem před všemi na jedno jediné místo, které slibovalo ticho a samotu. Rychlými kroky jsem zdolávala kopeček, na jehož konci jsem našla několik provizorních laviček z prken poukládaných kolem dvou kamenných kruhů, v jejichž středu se černaly ohořelé zbytky polen.
Položila jsem se na záda a zírala na plující těžké mléčné mraky.
Dotknout se tak nebe...
Natáhla jsem ruku a s tichým smíchem jsem si představovala, jak se bříška mých prstů dotýkají oblak.
Za několik dlouhých dní jsem se na mém, na našem milovaném místě ocitla znovu. Se slzami v srdci jsme sledovaly, jak mizí z úbočí vysoké stromy. Dřevorubci se činí a z lesy pokrytých strání se pomalu stávají holé kopce.
Posadit se k ohništi, přitulit se k Sestřičce, která ví, co cítím, dívat se, jak se nám náš domov mění před očima.
Tak bych přála mým dětem, aby viděly tu krásu beskydských kopců, nýdecké lesy, tábořiště ze všech stran obalené stromy, z jejichž větví jsme měli jehličí, šišky, dřevo.
Nebude jim to přáno.
Domov bude stále domovem, jeho krása se však změní.
Zavřít oči a znovu se ocitnout tam, kde jsme vyrostly...
Položila jsem se na záda a zírala na plující těžké mléčné mraky.
Dotknout se tak nebe...
Natáhla jsem ruku a s tichým smíchem jsem si představovala, jak se bříška mých prstů dotýkají oblak.
Za několik dlouhých dní jsem se na mém, na našem milovaném místě ocitla znovu. Se slzami v srdci jsme sledovaly, jak mizí z úbočí vysoké stromy. Dřevorubci se činí a z lesy pokrytých strání se pomalu stávají holé kopce.
Posadit se k ohništi, přitulit se k Sestřičce, která ví, co cítím, dívat se, jak se nám náš domov mění před očima.
Tak bych přála mým dětem, aby viděly tu krásu beskydských kopců, nýdecké lesy, tábořiště ze všech stran obalené stromy, z jejichž větví jsme měli jehličí, šišky, dřevo.
Nebude jim to přáno.
Domov bude stále domovem, jeho krása se však změní.
Zavřít oči a znovu se ocitnout tam, kde jsme vyrostly...
=ˇ)
(Tarantule, 23. 8. 2008 12:47)