Zamyšlení
Seděli na podlaze, pod nimi měkký koberec. Seděli, mlčeli, zády k sobě opření a přemýšleli.
“Kam se poděla všechna ta svoboda, kterou jsme na začátku naší cesty světem cítili? Co naše křídla, která jsme měli?” zeptala se a opřela hlavu o jeho levé rameno.
Neodpověděl, Po jejím vzoru zaklonil hlavu a zavřel oči.
“Kam? Já ani nevím. Slečna Svoboda se převtělila v ženu Zodpovědnost a ta, jak je všeobecně známo, křídla láme.”
Opět zavládlo mlčení.
“Ty si připadáš něčím svázaná?” zvedl hlavu a pootočil ji. Uviděl jen pramen hnědých vlasů, který vypadl z copu.
“No..” zaváhala. “Trochu ano.”
“Čím?”
“Starostmi. Přijde mi, že po mně každý něco chce, vždy musím něco splnit a také.. Nemůžu si dělat, co chci, kdy chci.”
“To přece nejde.” rozesmál se a znovu položil hlavu na její rameno. “To by byla anarchie a ta nikdy nepřináší
svobodu, nýbrž chaos.”
“Já to přece vím.” ohradila se. “Myslela jsem to tak, že tě vždy, kamkoliv vkročíš, svazují nějaká pravidla: to smíš, to ne. A já bych si občas jen tak poskočila z radosti nad dobře vykonanou prací, poplakala si, když mě něco bolí a trápí. Ale.. nemůžu. Vždyť se to nehodí a ostatním bych byla pro smích.”
“Čím budeš starší, tím méně bude chvil, kdy si budeš moct jen tak poskočit či zaplakat.”
“Tak… A co ty, skáčeš někdy ještě?” zvedla hlavu a nohy doteď zkřížené natáhla před sebe.
Na čele se objevila vráska, kterou nazývala Přemýšlivkou a smála se jí.
“Ne.” hlesl.
Dlaně našly jiné dlaně a pevně se propletly.
“Uvidíš, zase si poskočíš.” Slíbila mu a zavřela oči. Ucítila jeho parfém a pootočila hlavu za onou vůní.
Usmál se.
“Ty tomu ještě věříš?”
“Jistě.” Neváhala s odpovědí.
“Opravdu?” modré oči se zahleděly do hnědých, podivně se lesknoucích.
“Přestávám…” zašeptala. Slaná perla pohladila tvář a nenápadně vklouzla do tmavé látky. Polechtala ho na rameni a vypařila se.
“Nepřestávej.” uslyšela šepot. “Věř tomu za nás oba, prosím…”
Políbil ji.
Rty ucítily, jak se na ty, které častovaly polibky, vkradl nesmělý úsměv a usmály se také…
Komentáře
Přehled komentářů
Ani nevím proč jsem se rozhodla sem zavítat.Chtěla jsem poznat jak píše moje milovaná segruška.Jsi skvělá a jsem ráda ,že Tě znám...Každá píšeme jinak ty do svých příběhu vkládáš touhu poznat něco co ještě neznáš jde tu vidět trochu fantasie,romantiky a já zase toužím poznávat Boží doteky.Píšu hlavně o své víře...:)I když se neznáme jak jsem Ti psala v dopisu mám Tě ráda.Chceš znát moje tajemství?Snažím se napsat dobrou knihu...Ale prosím o tom zatím nikomu neříkej třeba se mi to jednou podaří...;)
Heh...Asi to psaní máme v rodině...
Tak jen piš a piš!Přeji hodně štěstí!
MTMR Tvoje sestra Klárka+...=)
:-)
(Kájula, 24. 6. 2007 19:12)
Sil, díky za komentářík.. :-)
Kam na ně chodím? Do mé bláznivé hlavy.. Jinde asi fakt ne. Nu a tu najdeš na ul. Poštovní.... v 3nu. ;-)
povídka
(Silmarilien-Palantírilien, 22. 6. 2007 16:09)páni, kam na ty úžasný nápady chodíš? řekni mi adresu, taky tam zavítám :D:D:D
Jsi skvělá...
(Sluníčko K.=), 9. 10. 2007 20:34)