V bílé sukni či v černém kostýmku?
12. 9. 2008
Svatba je jedna z věcí, o které děvče sní už od raných let. Bílé šaty, závoj, pohádkový princ v černém obleku...
To vše však má v budoucnosti zmizet.
Sama mám omezené informace o tom, co se chystá, jedno mě však zaráží: ze svatby se má stát pouhopouhá formalita, asi taková, jako když si člověk před patnáctým rokem svého života podává na úřadě žádost o občanský průkaz.
Ou! Kde se poděly sny o bílé barvě, záplavě květin, atmosféře důležitosti?
Ještě před nedávnem mi maminčino vyprávění o tom, jak se vdávala jak v kostele, tak i na úřadě, vehnaly do očí jiskřičky pobavení a na rtech se mi objevil úsměv. Nyní se tomu nesměji, naopak, bojím se, aby se toto nestalo i mně.
Já osobně si svou svatbu představuji jen v kostele, s bílými šaty a svatebním pochodem hraným na varhany. Nechci se dělit s žádným úředníkem o své drahocenné "ano", o svůj svatební den.
Co nám vadí na církevních obřadech? Ano, co? Křesťanské kořeny, které máme, pomalu ale jistě rozkládají na prach nové vyhlášky a požadavky ze stran politiků a těch moudrých hlav, co vládnou v naší zemi. Jistě, pokorně skláním hlavu a přizpůsobuji se, avšak jak zpívají Chinaski: čeho je moc, tak toho je příliš. Pořád a pořád okrajují kousek koláče, který jsme dostali. Myslím si, že nám v budoucnosti zbudou jenom drobty.
Pevně doufám, že se tato hrozba nestane skutečností. Vím, že mnoho z vás nad tím mávne rukou a pousměje se, mně to však nedá.
Co si myslíte vy? :o)
Děkuji za názor, váš poněkud pobouřený a bojící se Kájulík
To vše však má v budoucnosti zmizet.
Sama mám omezené informace o tom, co se chystá, jedno mě však zaráží: ze svatby se má stát pouhopouhá formalita, asi taková, jako když si člověk před patnáctým rokem svého života podává na úřadě žádost o občanský průkaz.
Ou! Kde se poděly sny o bílé barvě, záplavě květin, atmosféře důležitosti?
Ještě před nedávnem mi maminčino vyprávění o tom, jak se vdávala jak v kostele, tak i na úřadě, vehnaly do očí jiskřičky pobavení a na rtech se mi objevil úsměv. Nyní se tomu nesměji, naopak, bojím se, aby se toto nestalo i mně.
Já osobně si svou svatbu představuji jen v kostele, s bílými šaty a svatebním pochodem hraným na varhany. Nechci se dělit s žádným úředníkem o své drahocenné "ano", o svůj svatební den.
Co nám vadí na církevních obřadech? Ano, co? Křesťanské kořeny, které máme, pomalu ale jistě rozkládají na prach nové vyhlášky a požadavky ze stran politiků a těch moudrých hlav, co vládnou v naší zemi. Jistě, pokorně skláním hlavu a přizpůsobuji se, avšak jak zpívají Chinaski: čeho je moc, tak toho je příliš. Pořád a pořád okrajují kousek koláče, který jsme dostali. Myslím si, že nám v budoucnosti zbudou jenom drobty.
Pevně doufám, že se tato hrozba nestane skutečností. Vím, že mnoho z vás nad tím mávne rukou a pousměje se, mně to však nedá.
Co si myslíte vy? :o)
Děkuji za názor, váš poněkud pobouřený a bojící se Kájulík
Komentáře
Přehled komentářů
Tak je to velice pěkné zamyšlení, ale pořádně nevím co tu mám napsat.
Co se týče té svadby.. taky jsme kdysi snila o tom že bych se vdávala v kostele. Ale i když bych se vdávala na radnici tak určo v bílých šatech :) to si nenechám ujít.
A o politicích radši mluvit nebudu myslím si o nich svý a to mi stačí :) a není to nic moc dobrýho XD
=o)
(Tarantule, 8. 10. 2008 13:12)