Tradice- přežitek?
4. 5. 2008
Vidím to na každém kroku. Vše se mění, máloco zůstává na svém místě.
V naší farnosti, ve školství, do něhož snad budu po několika letech i sama svou trochou zasahovat, ve skautské organizaci.
Šíří se to jako mor.
Každý z nás má nějaké tradice, ať malé jako např. mé milované rozloučení obejmutím s tím, kdo je mému srdéčku trochu blíž než ostatní, anebo větší. Každý z nás se stává součástí tradic velkých: oslavy narozenin, svátků, gratulace k promocím, 28. září- oslava patrona našeho státu, nyní se blížící 8. květen.
Tradice má svým způsobem hluboké kořeny a má jako každá důležitější věc nějaký hlubší smysl a význam.
K některým z nich přistupujeme s jakousi lhostejností- však ono to tak je každý rok, k jiným přistupujeme s úctou a řekla bych i bázní.
Dnešní svět ale prahne po inovacích. Vše staré je přežitek, volá to po změně. To, čemu nerozumíme, vyškrtneme z našich životů. To, co by potřebovalo trochu snahy k pochopení a je to jakoukoliv měrou náročnější než standart, kterému jsme uvykli, vyhodíme a už se k tomu nebudeme vracet. Zavedeme nové, lepší, funkčnější.
Nejsem proti změnám. Ať se svět mění, vždyť i my se postupem času měníme z dětí v dospělé jedince, ale ať proboha nemizí s onou změnou hodnoty, které jsou klíčové pro výchovu člověka v jedince nejen báječného v praktickém smyslu, ale i po té stránce duševní; tradice, na které člověk nemá právo sáhnout svýma ubohýma ušpiněnýma rukama.
Už jste si určitě všimli, že každá generace je jiná než předchozí. Těžko říct, zda se mění k horšímu nebo lepšímu. Prohlubeň mezi námi se již nepočítá na desítky let, ale již na samotná léta. Děti o dva, rok mladší ode mě jsou jiné, než by se mi líbilo. Avšak uvědomujeme si, že každý z nás této nové generaci dává počátek? Jak si ji vychováme a výchova nemusí mít nutně intencionální ráz, nýbrž vychováváme i svými postoji, vzorem, chováním, taková bude v budoucnosti. Vše se nám vrací, i když to teď vypadá jakkoliv nevinně. Stačí se zamyslet nad tím, až budeme v neprodukčním věku. Komu z nás se děti postarají o klidné stáří v teple domova?
"Každá tradice má svůj konec."
Opravdu? Každá? Ptám se: "Když odstraníme základy budovy, co nám zbyde? Můžeme potom budově s narušenou statikou plně důvěřovat a s klidným srdcem v noci ulehnout pod její střechu?"
Na to ať si odpoví každý sám. Každopádně apeluji:
nenechme si brát to, co považujeme za důležité. Nemlčme, když se nám nějaká změna nelíbí. Nebuďme jako hloupé ovce, co se nechávají zahnat do ohrady.
Ať se tradice nedegradují na pouhé zvyky, nýbrž ať k nim vždy máme aspoň špetku úcty!
V naší farnosti, ve školství, do něhož snad budu po několika letech i sama svou trochou zasahovat, ve skautské organizaci.
Šíří se to jako mor.
Každý z nás má nějaké tradice, ať malé jako např. mé milované rozloučení obejmutím s tím, kdo je mému srdéčku trochu blíž než ostatní, anebo větší. Každý z nás se stává součástí tradic velkých: oslavy narozenin, svátků, gratulace k promocím, 28. září- oslava patrona našeho státu, nyní se blížící 8. květen.
Tradice má svým způsobem hluboké kořeny a má jako každá důležitější věc nějaký hlubší smysl a význam.
K některým z nich přistupujeme s jakousi lhostejností- však ono to tak je každý rok, k jiným přistupujeme s úctou a řekla bych i bázní.
Dnešní svět ale prahne po inovacích. Vše staré je přežitek, volá to po změně. To, čemu nerozumíme, vyškrtneme z našich životů. To, co by potřebovalo trochu snahy k pochopení a je to jakoukoliv měrou náročnější než standart, kterému jsme uvykli, vyhodíme a už se k tomu nebudeme vracet. Zavedeme nové, lepší, funkčnější.
Nejsem proti změnám. Ať se svět mění, vždyť i my se postupem času měníme z dětí v dospělé jedince, ale ať proboha nemizí s onou změnou hodnoty, které jsou klíčové pro výchovu člověka v jedince nejen báječného v praktickém smyslu, ale i po té stránce duševní; tradice, na které člověk nemá právo sáhnout svýma ubohýma ušpiněnýma rukama.
Už jste si určitě všimli, že každá generace je jiná než předchozí. Těžko říct, zda se mění k horšímu nebo lepšímu. Prohlubeň mezi námi se již nepočítá na desítky let, ale již na samotná léta. Děti o dva, rok mladší ode mě jsou jiné, než by se mi líbilo. Avšak uvědomujeme si, že každý z nás této nové generaci dává počátek? Jak si ji vychováme a výchova nemusí mít nutně intencionální ráz, nýbrž vychováváme i svými postoji, vzorem, chováním, taková bude v budoucnosti. Vše se nám vrací, i když to teď vypadá jakkoliv nevinně. Stačí se zamyslet nad tím, až budeme v neprodukčním věku. Komu z nás se děti postarají o klidné stáří v teple domova?
"Každá tradice má svůj konec."
Opravdu? Každá? Ptám se: "Když odstraníme základy budovy, co nám zbyde? Můžeme potom budově s narušenou statikou plně důvěřovat a s klidným srdcem v noci ulehnout pod její střechu?"
Na to ať si odpoví každý sám. Každopádně apeluji:
nenechme si brát to, co považujeme za důležité. Nemlčme, když se nám nějaká změna nelíbí. Nebuďme jako hloupé ovce, co se nechávají zahnat do ohrady.
Ať se tradice nedegradují na pouhé zvyky, nýbrž ať k nim vždy máme aspoň špetku úcty!
Komentáře
Přehled komentářů
V určitém smyslu máš rozhzodně pravdu. Tradice by se neměli odstraňovat, ale je na každém z nás zda je mu tahle tradice blízká;).
:o)
(Silmarilien-Palantírilien, 7. 5. 2008 6:54)NO, něco na tom bude... Faktem je, že se mi tohle zamyšleníčko dostalo pod kůži. :-)
P.S
(Kiriki, 5. 5. 2008 22:56)
P.S: Mám nový blog, takže kdyby se ti zachtělo, můžeš na něj zavítat i ty! :D Budu moc ráda :)
www.kiriki-ds.blog.cz
Tradice
(wontik, 12. 5. 2008 14:03)