Spokojenost kupodivu nesouvisí s tím, ...
7. 3. 2009
Zdravím!
Hned na začátku vysvětlím název. Jsem spokojená. Sice hrozně mocka unavená a vím, že tahle tělesná únava jen tak nezmizí, ale psychicky jsem hrozně mocka odpočatá a spokojená. A co vlastním? Maximálně tak půjčený noťas, unavenou tělesnou schránku a taťkův hrnek plný horkého, třešňovo-citrónového čaje. :o)
O.Sudd je dacan! *vykřikla a zlostně si dupnula nožičkou*
Na tenhle víkend jsem se hrozně moc těšila a ve středu? Zrada! "Ježibaba" z DPT2 mi zadala seminárku. Ouch, to zabolelo. Ale tak, po dlouhém zvažování pro a proti, kdy se mi sešlo x zájmů dohromady (jak už to tak bývá, že, většinou velké nic, a pak najednou skoro všechno :o), jsem si řekla, že z ničeho slevovat nemíním! A myslím si, že i přesto, že neděli strávím ponořená do tajů jisté knížky, sešitu z KONGA a stránek Ministerstva školství, udělala jsem dobře. :o)
V pátek jsem se setkala s Woxy. Počasí se proti nám spiklo, ale i tak, courání v dešti bylo hrozně fajnky. Má dětská částička se radovala, s radostí a s pocitem, že mi narostla motýlí křídla, jsem svírala dešťovými kapkami pokryté zábradlí u lachtánků a pozorovala jejich veselé dovádění ve vodě. *řechtá se* Nemůžu si pomoct, jsou to má milená lachtaní torpédka, lachtaní ponorky! *zamilovaně pomrkává*
Lišky byly fuč, bobři se ve svém kutlošku k sobě tulili. A vlci, páni, ti zase řádili. Měli děsnou legraci z pštrosa, co má výběh vedle jejich výběhu. Asi spolu přes plot vlci a pštros sousedsky podebatili. :o)
Po krásné procházce zmoklou zoo, kdy jsme si popovídaly (Woxy udělala rekord ve vyslovení jména, co má svátek 13.4. :o), jsme se v jednom krásném bytečku koukaly na úžasný film: Cesta do fantazie. Všem doporučuji, krásný filmík (awww, Haku!).
Tramtádadá! Přišla sobota a s ní AKCE, jejíž příprava se počítá ne na dny, ne na týdny, ale na měsíce. Dobře, maximálně jeden měsíc dopředu, ale i tak je to trochu delší období. :o) Po menších těžkostech jsme se shodly na dnešním datu 7.3. a sešly se, již klasicky, pod koněm na Václaváku.
Che che, Wontuš, jak Phoebe potom odvětila: "Vše je jednou poprvé." přišla jako poslední. A vylekala mě! Jík!
Bylo fajně. Život mám zase o nějaké to desetiletí delší, hlavu díky enormním dávkám smíchu trochu více bolavější, žaludek podrážděnější. Ale jsem plná energie, abych zamířila vstříc dalšímu pracovnímu týdnu. :o)
Phoebe a Wontik byly skvělé. Wonti se mě opět pokoušela přesvědčit o tom, že Kurda Smahlt je v jádru velký dobrák. Na to jsem ji jasně řekla, že by Lartena odkrouhnul, anebo by se Larten sám od sebe vydal do lesa najít medvěda, klepajíce mu na rameno a: "Pane medvěd, nemohl byste mě zabít? Život už mě netěší." No, Phoebe představu Lartena bloumajícího v lese dovedla k dokonalosti: "No co, by našel Vanchu, přisedl by k němu k ohníčku..."
Kdepak, Wonti, já budu mít Kurdu ráda jako Vanez, ale ráda jako Kay ho nikdy mít nebudu. A proč? Nemám ráda, když někdo používá násilí, ať už ho vedou jakékoliv dobré úmysly- pokud to nemá v popisu práce, samozřejmě. *červená se*
Hodně jsme probraly mangu, Naruto a CLAMP, Wontuš se s vervou pustila na obranu Phoebeiných překladů a krásně se rozpovídala na téma: Podaný a překlady DS. I na Demonatu došlo.
Víc si z našeho setkání už nepamatuji. Snad půlhodinu jsme se pokoušely vyfotit všechny spolu, dopadlo to, jak to dopadlo, hrozně jsme se u toho nasmály a poslední hodinu jsme se snad smály pořád. Ale čemu? Jooooo, Hře na Šest, jejíž poslední ročník jsme s Phoebe Wontuš přiblížily. :o)
Krásně bylo. Cestou zpátky jsem v busíku s úsměvem na rtech přitiskla čelo na sklo okýnka a usnula.
Děkuji, Kamarádky moje milé! Mám vás ráda, ráda jsem vás viděla a už teď se těším na další naše setkání! :o)
Ps. Tak Kurda v karamelu, jo, Wonti? :o) ;D
Pss. Fotky, co projdou cenzurou, hodím do fotoalba. :o)
Hned na začátku vysvětlím název. Jsem spokojená. Sice hrozně mocka unavená a vím, že tahle tělesná únava jen tak nezmizí, ale psychicky jsem hrozně mocka odpočatá a spokojená. A co vlastním? Maximálně tak půjčený noťas, unavenou tělesnou schránku a taťkův hrnek plný horkého, třešňovo-citrónového čaje. :o)
O.Sudd je dacan! *vykřikla a zlostně si dupnula nožičkou*
Na tenhle víkend jsem se hrozně moc těšila a ve středu? Zrada! "Ježibaba" z DPT2 mi zadala seminárku. Ouch, to zabolelo. Ale tak, po dlouhém zvažování pro a proti, kdy se mi sešlo x zájmů dohromady (jak už to tak bývá, že, většinou velké nic, a pak najednou skoro všechno :o), jsem si řekla, že z ničeho slevovat nemíním! A myslím si, že i přesto, že neděli strávím ponořená do tajů jisté knížky, sešitu z KONGA a stránek Ministerstva školství, udělala jsem dobře. :o)
V pátek jsem se setkala s Woxy. Počasí se proti nám spiklo, ale i tak, courání v dešti bylo hrozně fajnky. Má dětská částička se radovala, s radostí a s pocitem, že mi narostla motýlí křídla, jsem svírala dešťovými kapkami pokryté zábradlí u lachtánků a pozorovala jejich veselé dovádění ve vodě. *řechtá se* Nemůžu si pomoct, jsou to má milená lachtaní torpédka, lachtaní ponorky! *zamilovaně pomrkává*
Lišky byly fuč, bobři se ve svém kutlošku k sobě tulili. A vlci, páni, ti zase řádili. Měli děsnou legraci z pštrosa, co má výběh vedle jejich výběhu. Asi spolu přes plot vlci a pštros sousedsky podebatili. :o)
Po krásné procházce zmoklou zoo, kdy jsme si popovídaly (Woxy udělala rekord ve vyslovení jména, co má svátek 13.4. :o), jsme se v jednom krásném bytečku koukaly na úžasný film: Cesta do fantazie. Všem doporučuji, krásný filmík (awww, Haku!).
Tramtádadá! Přišla sobota a s ní AKCE, jejíž příprava se počítá ne na dny, ne na týdny, ale na měsíce. Dobře, maximálně jeden měsíc dopředu, ale i tak je to trochu delší období. :o) Po menších těžkostech jsme se shodly na dnešním datu 7.3. a sešly se, již klasicky, pod koněm na Václaváku.
Che che, Wontuš, jak Phoebe potom odvětila: "Vše je jednou poprvé." přišla jako poslední. A vylekala mě! Jík!
Bylo fajně. Život mám zase o nějaké to desetiletí delší, hlavu díky enormním dávkám smíchu trochu více bolavější, žaludek podrážděnější. Ale jsem plná energie, abych zamířila vstříc dalšímu pracovnímu týdnu. :o)
Phoebe a Wontik byly skvělé. Wonti se mě opět pokoušela přesvědčit o tom, že Kurda Smahlt je v jádru velký dobrák. Na to jsem ji jasně řekla, že by Lartena odkrouhnul, anebo by se Larten sám od sebe vydal do lesa najít medvěda, klepajíce mu na rameno a: "Pane medvěd, nemohl byste mě zabít? Život už mě netěší." No, Phoebe představu Lartena bloumajícího v lese dovedla k dokonalosti: "No co, by našel Vanchu, přisedl by k němu k ohníčku..."
Kdepak, Wonti, já budu mít Kurdu ráda jako Vanez, ale ráda jako Kay ho nikdy mít nebudu. A proč? Nemám ráda, když někdo používá násilí, ať už ho vedou jakékoliv dobré úmysly- pokud to nemá v popisu práce, samozřejmě. *červená se*
Hodně jsme probraly mangu, Naruto a CLAMP, Wontuš se s vervou pustila na obranu Phoebeiných překladů a krásně se rozpovídala na téma: Podaný a překlady DS. I na Demonatu došlo.
Víc si z našeho setkání už nepamatuji. Snad půlhodinu jsme se pokoušely vyfotit všechny spolu, dopadlo to, jak to dopadlo, hrozně jsme se u toho nasmály a poslední hodinu jsme se snad smály pořád. Ale čemu? Jooooo, Hře na Šest, jejíž poslední ročník jsme s Phoebe Wontuš přiblížily. :o)
Krásně bylo. Cestou zpátky jsem v busíku s úsměvem na rtech přitiskla čelo na sklo okýnka a usnula.
Děkuji, Kamarádky moje milé! Mám vás ráda, ráda jsem vás viděla a už teď se těším na další naše setkání! :o)
Ps. Tak Kurda v karamelu, jo, Wonti? :o) ;D
Pss. Fotky, co projdou cenzurou, hodím do fotoalba. :o)
Kurda v karamelu a srazík
(Wonti, 9. 3. 2009 19:54)