Ráj na zemi...
5. 2. 2009
Kdysi dávno se někdo rozhodl blízko Beskyd založit město Třinec. Během let se kolem tohoto místa z chalup rozházených vůkol Třince stávaly jednotlivé vesnice. Nebo byly nejdřív vesnice a až pak Třinec? Kdoví.
Kdysi dávno se jeden muž rozhodl postavit v jedné z oněch vesnic místo, kde by trávil svůj volný čas, kde by manuální prací vyháněl z těla psychickou únavu, kde by jeho synové, vnuci trávili svůj volný čas. Svýma rukama nanosil z blízko tekoucí řeky kameny a použil je na základy jedné z chat, které na onom místě "vyrostly"...
Ráj na zemi? Existuje vůbec? Pokud ano, jak vypadá?
Každý si pod tímto slovem, jež v sobě skrývá příslib čehosi sladkého a slastně příjemného, představuje něco jiného. Avšak jsou na světě tři, možná jen dvě srdíčka, která nepochybují, čím to slovo voní, jak chutná, zda je sametové či naopak drsné jako kůra stoletého dubu.
Voní rozkvetlými kvítky fazolí, které se vinou od verandy dolů k záplavě šnitlíku a petrželky, Májiným báječným kuřecím s těstovinami a sýrovou omáčkou, kouřem ohně, nad kterými opékáme špekáčky, Olčinou vaječinou. Zní hudbou pouštěnou z Májina přehrávače anebo z BuBlina noťasu, pípotem ptáků, řevem motorky či auta, které brzo ráno vytáčí na nedalekém plácku zatáčky, za které by se nestyděl ani Schummacher.
Na dotek je hebký jako stránky knih, které na chatě vždy přečteme, je horké jako uhlíky, které Olča obratně oklepává, aby nám Slečna dopřála co největší a nejlepší požitek, .
Ráj na zemi... Náš týden v Tyře, kdy si dopřáváme naprostou svobodu, tak, jak to umíme jen my: kdepak ženy, víno, zpěv!
Týden plný hudby, čtiva, dýmu a trocha vodky s džusem. :o)
Svoboda, klid, bezpečí, odpočinek, zábava...
Co si představujete vy?
Nevím, lokál přeplněný lidmi přibližně stejného, ne-li mladšího věku, kterým se oči lesknou jako pouliční lampy v té největší mlze, každý nádech pln různých, většinou ne zrovna libých vůní to není. Hudba, při které se chumel lidí svíjí ve všemožných polohách a nikdy nevíte, z které strany vám na tváři přistane čísi tlapka?
Kdepak, děkuji. :o)
Můj ráj na zemi je místo, kde se mohu do sytosti vyspat v postýlce pod okny, nutno dodat, že za větrných nocí zavrtávám hlavu do spacáku a otáčím se k oknu zády. Místo, kde jsem se svými kamarádkami, povídáme si o všem možném, o životě, klucích, budoucnosti, minulosti... Kde spolu dýmíme na verandě a chechtáme se, jak ty hory krásně skáčou nahoru a dolu. Kde spolu blbneme s partičkou člobrda, které se nám po týdnu poněkud přejí a pinčlíci nakonec drandí v protisměru.
Už aby bylo léto, vzdychá má dušička a kouká se přes okno do tmy, která milosrdně přikrývá holé, šedivé a prachem ze železáren pokryté střechy, holé chodníky, na kterých se povaluje štěrk, co se s chutí zasekává v podrážkách již snad jarních bot.
Vlastně konec léta, zaševelí mi v hlavě hlásek.
Poslední týden v srpnu, neděle, kdy se snad tři trochu ztřeštěné osůbky vydají do Ráje na zemi... Jejich ráje! :o)
Kdysi dávno se jeden muž rozhodl postavit v jedné z oněch vesnic místo, kde by trávil svůj volný čas, kde by manuální prací vyháněl z těla psychickou únavu, kde by jeho synové, vnuci trávili svůj volný čas. Svýma rukama nanosil z blízko tekoucí řeky kameny a použil je na základy jedné z chat, které na onom místě "vyrostly"...
Ráj na zemi? Existuje vůbec? Pokud ano, jak vypadá?
Každý si pod tímto slovem, jež v sobě skrývá příslib čehosi sladkého a slastně příjemného, představuje něco jiného. Avšak jsou na světě tři, možná jen dvě srdíčka, která nepochybují, čím to slovo voní, jak chutná, zda je sametové či naopak drsné jako kůra stoletého dubu.
Voní rozkvetlými kvítky fazolí, které se vinou od verandy dolů k záplavě šnitlíku a petrželky, Májiným báječným kuřecím s těstovinami a sýrovou omáčkou, kouřem ohně, nad kterými opékáme špekáčky, Olčinou vaječinou. Zní hudbou pouštěnou z Májina přehrávače anebo z BuBlina noťasu, pípotem ptáků, řevem motorky či auta, které brzo ráno vytáčí na nedalekém plácku zatáčky, za které by se nestyděl ani Schummacher.
Na dotek je hebký jako stránky knih, které na chatě vždy přečteme, je horké jako uhlíky, které Olča obratně oklepává, aby nám Slečna dopřála co největší a nejlepší požitek, .
Ráj na zemi... Náš týden v Tyře, kdy si dopřáváme naprostou svobodu, tak, jak to umíme jen my: kdepak ženy, víno, zpěv!
Týden plný hudby, čtiva, dýmu a trocha vodky s džusem. :o)
Svoboda, klid, bezpečí, odpočinek, zábava...
Co si představujete vy?
Nevím, lokál přeplněný lidmi přibližně stejného, ne-li mladšího věku, kterým se oči lesknou jako pouliční lampy v té největší mlze, každý nádech pln různých, většinou ne zrovna libých vůní to není. Hudba, při které se chumel lidí svíjí ve všemožných polohách a nikdy nevíte, z které strany vám na tváři přistane čísi tlapka?
Kdepak, děkuji. :o)
Můj ráj na zemi je místo, kde se mohu do sytosti vyspat v postýlce pod okny, nutno dodat, že za větrných nocí zavrtávám hlavu do spacáku a otáčím se k oknu zády. Místo, kde jsem se svými kamarádkami, povídáme si o všem možném, o životě, klucích, budoucnosti, minulosti... Kde spolu dýmíme na verandě a chechtáme se, jak ty hory krásně skáčou nahoru a dolu. Kde spolu blbneme s partičkou člobrda, které se nám po týdnu poněkud přejí a pinčlíci nakonec drandí v protisměru.
Už aby bylo léto, vzdychá má dušička a kouká se přes okno do tmy, která milosrdně přikrývá holé, šedivé a prachem ze železáren pokryté střechy, holé chodníky, na kterých se povaluje štěrk, co se s chutí zasekává v podrážkách již snad jarních bot.
Vlastně konec léta, zaševelí mi v hlavě hlásek.
Poslední týden v srpnu, neděle, kdy se snad tři trochu ztřeštěné osůbky vydají do Ráje na zemi... Jejich ráje! :o)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář