První list Korintským
Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.
Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.
A kdybych rozdal všechno, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
Láska nikdy nezanikne. Proroctví - to pomine, jazyky - ty ustanou, poznání - to bude překonáno. Vždyť naše poznání je jen částečné, až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno.
Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě. Když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské.
Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.
A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska.
Svatý Pavel, 1. list Korintským, 13. kapitola
Komentáře
Přehled komentářů
O tom není pochyb. Apoštol Pavel jí žil a tedy ji mohl cele poznat, neboť se jí cele otevřel. Všichni ji v sobě máme nekonečný, neomezený potenciál, ale ne všichni jsme se jí dokázali cele otevřít. Stále máme nějaké podmínky. Teprve až se jí otevřeme zcela a bezpodmínečně, ona se v nás naplno projeví a my vlastním zážitkem poznáme totéž, co apoštol Pavel, a nemusíme přitom být členy žádné církve, ani jiné duchovní organizace. Láska je ta největší církev a náboženství světa. Trpělivá, věčná, neposuzující, ani neodsuzující. Čekající, až jí v sobě otevřeme vrátka. . . .
Největší síla ve vesmíru je Láska
(Joel, 23. 9. 2008 19:12)