Jdi na obsah Jdi na menu
 


Fenomén dnešní doby I

4. 8. 2011

"Některým z nás rodiče ukradla televize. Nás nyní ostatním kradou sociální sítě." 

Ve dvou větách jsem shrnula to, co se mi dnes honí hlavou. A nejen dnes.

Televize, počítač, iPhone a jiné smartphony, iPady, netbooky,... Dalo by se toho mnoho vyjmenovat a všechno by se dalo shrnout do jedné množiny: technologie. Technologie samy o sobě, jako ostatně jiné předměty, které člověk vymyslel a zkonstruoval, nejsou špatné. Ovšem pokud slouží ony člověku. Pokud se proud ovládatelnosti obrátí a člověk slouží technologii, je něco špatně. V takové situaci dochází ke ztrátám a dalo by se říci, že dokonce ke ztrátám na životech.

Kdysi dávno, ještě, když zde ony vymoženosti nebyly, se člověk také zajímal o druhé, ale řekla bych, že možná trochu zdravějším způsobem - nepočítáme-li vesnické či městské hlásné trouby a co hůř, drbny, jejichž prací je ony informace deformovat tak, jak se jim to líbí.

Nedostupnost k informacím, co kdo jedl/dělal/řekl/dokončil/začal/přečetl/našel/další-slovesa, nevnášela do života napětí. Člověk se zajímal o své políčko/ zahradu/ hospodářství a řídil se svým selským rozumem a ne tím, co je zrovna in a trend. Tím ovšem nenaznačuji, abychom se všichni z ničeho nic vrátili v čase a začali farmařit. Vím, že vše není takové, jaké se jeví.

Dnešní člověk bloumá po síti, přelouská zpravodajství, které je mnohdy zkreslené, pročte nové statusy na FB, tweety na Twitteru, statusy na G+ a kdoví, jak se to jmenuje na jiných sociálních sítích. Následně odpoví na e-maily, začne pracovat a během práce odbíhá k sociálním sítím, na zpravodajské servery, bulvár, zajímavosti z toho či onoho odvětví.

Má dnes však člověk chvilku, aby se věnoval jak sobě, tak ostatním a nepoužíval k tomu žádnou technologii, žádnou sociální síť, ale vlastní ústa, případně jinou část těla? 

"Jaké si to uděláš, takové to máš..." zpívají v jedné písničce Chinaski. Souhlasím. Je jen na nás, jaké si to uděláme.

V posledních větách tohoto snad poněkud zbytečného článku bych ráda řekla toto: 

"Čiňme tak, aby si tě dítě pamatovalo i jinak, než jen přilípnutou k obrazovce/ monitoru/ telefonu/ práci. Nepromarněme svůj život péči věnovanou neživým tvorům, ale těm, kteří to ocení a naši péči nám vrátí." 

 

PS: Velmi zajímavý mi přišel prvek v počítačové hře GTA 4 (hra z roku 2008): hráči musí odpovídat na telefony a vzkazy lidí, kteří je zvou na různé akce (kino, večeře v restauraci, diskotéka, atd.), pokud tak nečiní a neúčastňují se těchto akcí, pak přicházejí u oněch lidí o oblíbenost, což se nějakým způsobem projeví v dalším průběhu hry.

První asociací přelétnuvší mi hlavou byla slova LIKE/ UNLIKE, která dobře známe z Facebooku. Jako by autoři hry reagovali na situaci společnosti v USA v roce 2008. Nemám to ničím podložené, je to pouze můj myšlenkový pochod, ale troufám si tvrdit, že již v tomto roce bylo v Americe spousta uživatelů Facebooku a jiných sociálních sítí. Jak se shodli oba informatici, se kterými jsem na toto téma vedla rozhovor, oněmi společenskými akcemi se dostala do pozadí dějová linka a jakýsi hlubší význam hry, pokud ovšem u počítačových her tohoto typu můžeme hlubší význam hledat.

Zajímavé.

 

PSS: Nezoufejte, i já jsem zjistila, že jsem na své sociální síti závislá. *stydí se*

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář