Deprese
Občas každý z nás pocítí ten vtíravý pocit, že je na světě sám. Sám jako jedna, jediná palma na osamělém, písčitém a přitom tak krásném ostrově. Ostrově samoty, kde není nic, jen on a kol břehů slaná, mořská voda.
Proč? Proč se člověk cítí sám, proč má tendenci své problémy stavět před problémy ostatních?
Samotná otázka proč, je už svým způsobem vtíravá. Její jemná, ale přesto vtíravost se zakládá v tom, že na jazyk se nám dere PROTOŽE.
Jak je ten pocit samoty prchavý. A přesto.. přes jeho prchavost, když na nás dopadne, cítíme se tak, jako by nás do země zatlačil balvan. Balvan smutku, opuštěnosti, deprese a problémů.
Balvan, který dokáže rozbít jen Herkules. Pro každého z nás je tento pověstný Herkules jiný. Pro jednoho se pod tímto jménem skrývá tabulka čokolády, pro druhého dobrý kamarád a pro dalšího jen plyšák v měkké posteli.
Proto se nebojme a najděme si každý svého Herkula.. bájného siláka, co zabil jako nemluvně jedovatá háďata vyslána, by ho zabila.
Ať náš Herkules bojuje se samotou, depresí a smutkem..
Komentáře
Přehled komentářů
kolik ti je?
Herkules...
(Sluníčko K.=), 9. 10. 2007 20:39)Moc hezká myšlenka!:)Kdo je Tvým Herkulem netuším,ale já o jednom vím...Pro mě je ten Herkules.......BŮH!=)
deprese
(Silmarilien-Palantírilien, 22. 6. 2007 16:06)vážně na tobě obdivuji tvůj výběr různých přívlastků - mně by takové snad vživotě nenapadly; je to prostě úžasné :)
hey
(nobody, 8. 1. 2009 23:07)