Co si počít...
Jako obvykle pochodoval sem prsty pravé ruky si hladíc zátylek.
Nemohl tomu uvěřit.
Ne, to musel být jenom hloupý, zlý sen, noční můra, prostě se mu to jenom zdá a on se už brzoučko probudí s jejím horkým tělem po levici. Přetočí se na druhý bok, polaská její sametovou pokožku a třeba se i po ránu dočká na malou porci něžnůstek. Ne, tohle nebyl sen, byla to pravda.
"Takže... abych to shrnul. Já jsem odjel na dvouměsíční stáž v cizině a ty jsi mezitím.. otěhotněla?!"
Poslednímu slovu, co vylétlo z jeho úst, nechtěl uvěřit.
Přikývla snažíc se vtlačit ještě hloub do bílé pohovky.
Nebyla to její vina, prostě... se to stalo.
Dívala se za ním, jak zuřivě popadl klíčky od vozu a vyběhl z bytu do sychravého počasí.
Zastavil jsem u krajnice.
V tomhle stavu nejsem schopen řídit, a i když jsem na ni naštvaný, ba jí v tuto chvíli přímo nenávidím, nemohu ji ublížit tím, že bych se při zběsilé jízdě na mokré vozovce zabil.
Dešťové kapky pokrývají mou hlavu, vtékají za límec bundy, máčí dlaně sevřené v pěsti.
Čeká dítě...
A já nejsem jeho biologickým otcem.
Zatraceně!
Musím se uklidnit a začít nějak logicky uvažovat...
Dítě.. otec... ona.... nevěrná.... dítě... já?
Co mohu a nemohu udělat? Co mám dělat?
Nakonec... Seděla na naší pohovce a ne někde u kdovíkoho....
Opět si zoufale vjel dlaněma do vlasů.
Co si počít, co dělat....
Komentáře
Přehled komentářů
No tohle bylo pěkně smutný a a.....těžký rozhodovaní,ale já bych tomu dítěti byť nechtěnýmu asi nedokázala vzít život :(
Ouch...
(Woxys, 16. 1. 2008 1:53)
Nebyla to její vina? :( pak jí asi někdo ublížil... a v tom případě bych se nerozpakovala použít to řešení, co se Tobě nelíbí :( kdo ji může donutit nosit a vychovávat děcko počaté při něčem, po čem netoužila?
Bude to mít pokračování?
Divila bych se, kdyby jí povedl... i kdyby se zachoval šlechetně a byl s ní a podporoval ji v tom, aby si to nechala, tak... :( :(
achjo :(
(wontik, 30. 1. 2008 13:33)