Tak už mě dostala, potvora...
17. 2. 2009
Tak a je to tu.
Hepčííí!
Táta věděl, proč mi před odjezdem na nádraží říkal: "Hlavně ty buď zdravá, bylo by to fakt trapný, kdybys na tu oslavu nešla ani ty."
Mám takový dojem, že to přivolal. Uběhl den a já lehla. Lehla jsem do postele s paralenem a teplým čajem v sobě, s myšlenkou, že to není fér a zavrtala se pod peřinu, kde mi bylo tak krásně teplo, neboť na mně byste si včera usmažili vajíčko. A nejen včera, zdá se.
Rýma, rýmička, v nose moře, jak říká brácha a Wontik, vedle sebe další hrnek s teplým čajem a na posteli kupa věcí, co čekají na sbalení- jo, musím dom. :o(
První týden školy a já si z něj užila jen první den a cvika z KONGA. No, po hodině KONGA jsem si řekla: "Notěpic!" Pan XY nezklamal a cvičení budou opravdu pestrou záležitostí. *sepnula ručky a upřela svůj pohled k nebi* A o první přednášku přijdu, buhehehe. :o)
Ach jo, bylo tu tolik plánů, třeba dneska jsem si měla užít kombinatoriku se starším ročníkem... S kámoškou jsme se přihlásily ke starším, hehe, možná tam budou hezcí kluci. O:-)
Anebo včera... Nová známost, výuka nového tance... Nic z toho.
Nu, upřímně, nemoc se mi do krámu opravdu nehodí. Komu taky jo, že? :o)
Ale na druhou stranu...
Už pěkně dlouho jsem se neválela v posteli od sedmi večer. Už pěkně dlouho jsem nepřečetla 250ti stránkovou knížku na jeden zátah, kdy jsem vrněla blahem, když Drizzt zůstával se svým něžným srdéčkem pořád hodný ve světě podvodů, nenávisti, vraždění či se naopak nespokojeně šklebila, to když si Zaknafein myslel kdovíco. :o)
Salvatorova Domovina nezklamala a já jsem ráda, že jsem si tuto miniságečku o Drizztovi přečetla celou.
(Neboj, Perličko, Ledové plániny si přečtu po rozečteném e-booku od Neomillnerové. :o)
Hm, další plus nemoci? Nu, čekají mě dny, kdy se budu válet v posteli, nudit se (ještě, že mám doma spoustu čtiva z knihovny) a odpočívat. :o)
Zasloužím si to, víte? :o) Po těch nervech z minulého týdne (oborovka), po trápení s několika lidmi (spikla se proti mě i má hlava a sny se stávají čím dál tím víc zákeřnější!) a ... *přemýšlí* to je snad vše. :o)
Rozhodně se mé marodné mamince po příjezdu domů pověsím kolem krku a zaševelím slova díků, že k nám tu marodnou přinesla. :o)
A budu doufat, že to do soboty vyležím... :o)
Hepčííí!
Táta věděl, proč mi před odjezdem na nádraží říkal: "Hlavně ty buď zdravá, bylo by to fakt trapný, kdybys na tu oslavu nešla ani ty."
Mám takový dojem, že to přivolal. Uběhl den a já lehla. Lehla jsem do postele s paralenem a teplým čajem v sobě, s myšlenkou, že to není fér a zavrtala se pod peřinu, kde mi bylo tak krásně teplo, neboť na mně byste si včera usmažili vajíčko. A nejen včera, zdá se.
Rýma, rýmička, v nose moře, jak říká brácha a Wontik, vedle sebe další hrnek s teplým čajem a na posteli kupa věcí, co čekají na sbalení- jo, musím dom. :o(
První týden školy a já si z něj užila jen první den a cvika z KONGA. No, po hodině KONGA jsem si řekla: "Notěpic!" Pan XY nezklamal a cvičení budou opravdu pestrou záležitostí. *sepnula ručky a upřela svůj pohled k nebi* A o první přednášku přijdu, buhehehe. :o)
Ach jo, bylo tu tolik plánů, třeba dneska jsem si měla užít kombinatoriku se starším ročníkem... S kámoškou jsme se přihlásily ke starším, hehe, možná tam budou hezcí kluci. O:-)
Anebo včera... Nová známost, výuka nového tance... Nic z toho.
Nu, upřímně, nemoc se mi do krámu opravdu nehodí. Komu taky jo, že? :o)
Ale na druhou stranu...
Už pěkně dlouho jsem se neválela v posteli od sedmi večer. Už pěkně dlouho jsem nepřečetla 250ti stránkovou knížku na jeden zátah, kdy jsem vrněla blahem, když Drizzt zůstával se svým něžným srdéčkem pořád hodný ve světě podvodů, nenávisti, vraždění či se naopak nespokojeně šklebila, to když si Zaknafein myslel kdovíco. :o)
Salvatorova Domovina nezklamala a já jsem ráda, že jsem si tuto miniságečku o Drizztovi přečetla celou.
(Neboj, Perličko, Ledové plániny si přečtu po rozečteném e-booku od Neomillnerové. :o)
Hm, další plus nemoci? Nu, čekají mě dny, kdy se budu válet v posteli, nudit se (ještě, že mám doma spoustu čtiva z knihovny) a odpočívat. :o)
Zasloužím si to, víte? :o) Po těch nervech z minulého týdne (oborovka), po trápení s několika lidmi (spikla se proti mě i má hlava a sny se stávají čím dál tím víc zákeřnější!) a ... *přemýšlí* to je snad vše. :o)
Rozhodně se mé marodné mamince po příjezdu domů pověsím kolem krku a zaševelím slova díků, že k nám tu marodnou přinesla. :o)
A budu doufat, že to do soboty vyležím... :o)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář