Světem vládne...
21. 12. 2009
.. ŽENA!
Tak jsem si dneska pomyslela, když se hladová po honičce po doktorech a dalších nepříjemnostech, které si člověk musí zařídit, vrátím domů a bratr mě poslal zas do pryč s prosbou - otec chce něco zařídit, že světem vládnou ženy.
Kam bychom se dopracovali, kdyby nebylo maminčiny péče, maminčiny starosti, maminčiných výčitek, maminčiných výchovných rad a příkazů? Kam?
Kam by to dopracovali manželé, kdyby je do nového dne neprobouzely polibky manželky? Kdyby jim s láskou nemyly nádobí po večeři, onu večeři nechystaly, nečastovaly je něžnostmi?
Kam bychom to dopracovaly, kdybychom si nemohly jedna druhé postěžovat na ty své drahé, co nám pijí krev, a pak se, vyvztekané, s úsměvy na rtech k nim vracely a opět je častovaly svou něhou a péčí?
Kam by se dostal každý z nás, kdyby neskládal své úspěchy, neúspěchy, strasti a radosti té, jejíž dlaň je vždy ochotná pohladit?
Je pro mě záhadou, proč ženy ještě nevymřely. Jakto, že se nezvedly, se založenýma rukama nás neposlaly do háje a popřály mužům vše nej, ať si žijí, jak chtějí, že už je otročení nebaví, a že i ony si chtějí užívat život bez toho všeho humbuku kolem bytu, dětí, pořádku, vzhledu, atd. atd. ?
Směji se debatám o podpantofláctví (ano, pořád mi v hlavě sedí brouk, kterého mi s otázkou právě ohledně tohoto "problému" nasadil zlatík), s cukajícími koutky souhlasně pokyvuji hlavou, že muži jsou přece to silnější pohlaví, oni - páni tvorstva.
Říkejte si, co chcete, světem vládnou ženy.
My, ženy, držíme ve svých dlaních žezlo tohoto světa a s ním také spojenou obrovskou zodpovědnost.
Myslete si klidně opak, ale brzo či později opět své úspěchy, prosby, díky a pochvaly složíte k našim nohám.
Podepsána Kájula, pyšnící se tím, že je žena, i když tento úděl občas proklíná. :-)
Tak jsem si dneska pomyslela, když se hladová po honičce po doktorech a dalších nepříjemnostech, které si člověk musí zařídit, vrátím domů a bratr mě poslal zas do pryč s prosbou - otec chce něco zařídit, že světem vládnou ženy.
Kam bychom se dopracovali, kdyby nebylo maminčiny péče, maminčiny starosti, maminčiných výčitek, maminčiných výchovných rad a příkazů? Kam?
Kam by to dopracovali manželé, kdyby je do nového dne neprobouzely polibky manželky? Kdyby jim s láskou nemyly nádobí po večeři, onu večeři nechystaly, nečastovaly je něžnostmi?
Kam bychom to dopracovaly, kdybychom si nemohly jedna druhé postěžovat na ty své drahé, co nám pijí krev, a pak se, vyvztekané, s úsměvy na rtech k nim vracely a opět je častovaly svou něhou a péčí?
Kam by se dostal každý z nás, kdyby neskládal své úspěchy, neúspěchy, strasti a radosti té, jejíž dlaň je vždy ochotná pohladit?
Je pro mě záhadou, proč ženy ještě nevymřely. Jakto, že se nezvedly, se založenýma rukama nás neposlaly do háje a popřály mužům vše nej, ať si žijí, jak chtějí, že už je otročení nebaví, a že i ony si chtějí užívat život bez toho všeho humbuku kolem bytu, dětí, pořádku, vzhledu, atd. atd. ?
Směji se debatám o podpantofláctví (ano, pořád mi v hlavě sedí brouk, kterého mi s otázkou právě ohledně tohoto "problému" nasadil zlatík), s cukajícími koutky souhlasně pokyvuji hlavou, že muži jsou přece to silnější pohlaví, oni - páni tvorstva.
Říkejte si, co chcete, světem vládnou ženy.
My, ženy, držíme ve svých dlaních žezlo tohoto světa a s ním také spojenou obrovskou zodpovědnost.
Myslete si klidně opak, ale brzo či později opět své úspěchy, prosby, díky a pochvaly složíte k našim nohám.
Podepsána Kájula, pyšnící se tím, že je žena, i když tento úděl občas proklíná. :-)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
