Pohádková terapie
24. 7. 2009
Když vás horko pomalu připravuje o rozum, rodina a známí vám rovněž na náladě moc nepřidají, když vás vlastní mysl zrazuje, nejlepší je naordinovat si něco, čím to všechno přebijete.
Zlatá Božena Němcová a její pohádky, které mnohdy trumfnou i horory silného kalibru. V jejích pohádkách totiž třem křehkým dívkám opravdu nedělá potíže useknout hlavu lidojedce, ale to už spoileruju. *ano, četla si včera před spaním Popelku*
Těším se na další pohádky. A když dojde Boženka, pořád jsou tu ještě pohádky o mašinkách. *in love* *zubí se*
Už chápu, proč PhDr. Vonková odmítá učit dějiny filosofie vyšší ročníky a "piplá" se s novopečenými studenty VŠ pedagogické fakulty, obor občanská výchova, případně ZSV.
Pomalu ale jistě zjišťuji, že na jejích slovech: "Učím jen prváky, starší studenti jsou nudní a člověk s nimi nepokecá." něco bude.
Poslední dny si připadám krásně nudná. :-)
A nejen. Zjišťuji, že nemám smysl pro humor (dobře, pokud se smysl pro humor určuje tím, že po oslovení jahodový dortíčku se otřesete, máte v očích utrpení a máte chuť toho dotyčného v záchvatu smíchu kousnout, tak ano, smysl pro humor nemám :-), všechno moc řeším a vše musím mít ťip ťop. O- ou, hrozná kombinace.
Člověk se s věkem začíná dívat do budoucnosti. Co je horší, zjišťuji, že ona budoucnost není až tak vzdálená, jak bych si myslela a jak bych si asi i přála. Přece jen, za tři roky (ne-li dřív), pokud se poštěstí, budu patřit mezi pracující lid, atd. atd. atd.
(Můj mozek naprosto odmítá pochopit fakt, že maminka v mém věku již pomalu směřovala na porodní sál, kde jsem se poprvé nadechla třineckého vzduchu... Ouch. :-)
Když je řeč o budoucnosti, měla bych si rychle vymyslet téma bakalářky, jinak budu nahraná. Když, *fňukla*, já to pořád odkládám s tím, že je ještě času do konce prázdnin dost a ono... Che, 24. červenec, času už moc není.
Ty tam jsou úvahy o dobru, spravedlnosti, lásce až za hrob.
,,Taková nerealistická hloupost. Vždyť je život úplně jiný.“ říká Tereza Wox v jedné povídce od Woxys. Má pravdu, život je jiný. Iluze, sny, mladičké úvahy se se střetem s realitou mění a mnohdy je onen střet pěkně bouřlivý.
Nenechme si sny vzít už jen z toho důvodu, že se třeba nikdy nesplní. Naopak, sněme dál. Jak řekl někdo, už nevím, kdo to byl, sny jsou kořením života, bez nich by byl život fádní. :-)
Tak, jdu si otevřít zas další pohádku a začíst se, hloupých myšlenek bylo dost. :-)
Zlatá Božena Němcová a její pohádky, které mnohdy trumfnou i horory silného kalibru. V jejích pohádkách totiž třem křehkým dívkám opravdu nedělá potíže useknout hlavu lidojedce, ale to už spoileruju. *ano, četla si včera před spaním Popelku*
Těším se na další pohádky. A když dojde Boženka, pořád jsou tu ještě pohádky o mašinkách. *in love* *zubí se*
Už chápu, proč PhDr. Vonková odmítá učit dějiny filosofie vyšší ročníky a "piplá" se s novopečenými studenty VŠ pedagogické fakulty, obor občanská výchova, případně ZSV.
Pomalu ale jistě zjišťuji, že na jejích slovech: "Učím jen prváky, starší studenti jsou nudní a člověk s nimi nepokecá." něco bude.
Poslední dny si připadám krásně nudná. :-)
A nejen. Zjišťuji, že nemám smysl pro humor (dobře, pokud se smysl pro humor určuje tím, že po oslovení jahodový dortíčku se otřesete, máte v očích utrpení a máte chuť toho dotyčného v záchvatu smíchu kousnout, tak ano, smysl pro humor nemám :-), všechno moc řeším a vše musím mít ťip ťop. O- ou, hrozná kombinace.
Člověk se s věkem začíná dívat do budoucnosti. Co je horší, zjišťuji, že ona budoucnost není až tak vzdálená, jak bych si myslela a jak bych si asi i přála. Přece jen, za tři roky (ne-li dřív), pokud se poštěstí, budu patřit mezi pracující lid, atd. atd. atd.
(Můj mozek naprosto odmítá pochopit fakt, že maminka v mém věku již pomalu směřovala na porodní sál, kde jsem se poprvé nadechla třineckého vzduchu... Ouch. :-)
Když je řeč o budoucnosti, měla bych si rychle vymyslet téma bakalářky, jinak budu nahraná. Když, *fňukla*, já to pořád odkládám s tím, že je ještě času do konce prázdnin dost a ono... Che, 24. červenec, času už moc není.
Ty tam jsou úvahy o dobru, spravedlnosti, lásce až za hrob.
,,Taková nerealistická hloupost. Vždyť je život úplně jiný.“ říká Tereza Wox v jedné povídce od Woxys. Má pravdu, život je jiný. Iluze, sny, mladičké úvahy se se střetem s realitou mění a mnohdy je onen střet pěkně bouřlivý.
Nenechme si sny vzít už jen z toho důvodu, že se třeba nikdy nesplní. Naopak, sněme dál. Jak řekl někdo, už nevím, kdo to byl, sny jsou kořením života, bez nich by byl život fádní. :-)
Tak, jdu si otevřít zas další pohádku a začíst se, hloupých myšlenek bylo dost. :-)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
