Jen krátce...
27. 6. 2009
Jen krátce, pomyslela jsem si asi před desíti minutami.
Jen krátce sem něco písnu o tom, co podnikám, co se u mě děje, i když je to nad slunce jasné... Aspoň mně to tak připadá. :-)
Ano, krátce to nejspíš nebude.
Je toho spousta, co se mi honí hlavou... Ale maličko, s čím bych se chtěla zde svěřit. Tak nějak jsou ty myšlenky až příliš osobní, zážitky nesdělitelné, a když už, tak jejich popisy obsahují ani ne z poloviny tolik nadšení, radosti, euforie a podobných emocí jako ve skutečnosti. :-)
Nemám v lásce přelomy: narozeniny, konec školního roku / semestru a začátek prázdnin, první školní den, ...
Kdykoliv, kdy je to jen možné, ponořím se do sebe, do svých myšlenek a jsem taková poněkud melancholická.
Dnešní den není výjimkou. Nějak se mi nechce z pokojíku na kolejích v Komárově, jež mi byl přístavem v náladě dobré, i špatné, jež mě vítal tichem a klidem v pozdních nočních hodinách, když jsem se vracela z nočních rejdů zpod Petrova, jež měl vždy teplou postel s peřinou vhodnou k zakutání během chmurů, připojení k internetu, lednici.
Tento semestr a zkouškové byly zvláštní... Krásně zvláštní.
Avšak je čas zvednout kotvy a jít dál, čeká mě Třinec a prázdniny.
Jsem ze všeho nějak unavená a utahaná, těším se, až se budu moct až do poledne jednu sobotu válet v posteli, pořádně ten den prospat a prochodit ho v pyžamu.
Tak, jen krátce...
Dobrou noc.
Jen krátce sem něco písnu o tom, co podnikám, co se u mě děje, i když je to nad slunce jasné... Aspoň mně to tak připadá. :-)
Ano, krátce to nejspíš nebude.
Je toho spousta, co se mi honí hlavou... Ale maličko, s čím bych se chtěla zde svěřit. Tak nějak jsou ty myšlenky až příliš osobní, zážitky nesdělitelné, a když už, tak jejich popisy obsahují ani ne z poloviny tolik nadšení, radosti, euforie a podobných emocí jako ve skutečnosti. :-)
Nemám v lásce přelomy: narozeniny, konec školního roku / semestru a začátek prázdnin, první školní den, ...
Kdykoliv, kdy je to jen možné, ponořím se do sebe, do svých myšlenek a jsem taková poněkud melancholická.
Dnešní den není výjimkou. Nějak se mi nechce z pokojíku na kolejích v Komárově, jež mi byl přístavem v náladě dobré, i špatné, jež mě vítal tichem a klidem v pozdních nočních hodinách, když jsem se vracela z nočních rejdů zpod Petrova, jež měl vždy teplou postel s peřinou vhodnou k zakutání během chmurů, připojení k internetu, lednici.
Tento semestr a zkouškové byly zvláštní... Krásně zvláštní.
Avšak je čas zvednout kotvy a jít dál, čeká mě Třinec a prázdniny.
Jsem ze všeho nějak unavená a utahaná, těším se, až se budu moct až do poledne jednu sobotu válet v posteli, pořádně ten den prospat a prochodit ho v pyžamu.
Tak, jen krátce...
Dobrou noc.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
