LAMPA 2009
3. 5. 2009
LAMPA 2009
Pokud nevíte, co si pod tímto názvem máte představit, ráda vám to vysvětlím: 14 šifer, krásný dlouhý pochod okolím Blanska a žádný spánek. Přijde vám to šílené? Určitě! :o) Jednoho krásného dne (dobře, zkrášlovací prostředky stranou...)... Prostě jedno odpoledne mi kamarádka na QIPu napíše:
"Máš 1.-2.5. čas?"
"Já nevím, asi jo."
"A nechceš s námi něco podniknout?"
"Já nevím, tak třeba jo."
A tak jsem byla zlanařena na tuto podivnou akcičku.
Po několika dnech chaotické domluvy přišel první máj, lásky čas a já jsem po malých problémech s šalinou (ó, díky vám, neonacisté, že vaší činností omezujete další spoluobčany města Brna) jsem udýchaná dorazila na nádraží, se srdíčkem v kalhotách jsem se pozdravila s ostatními členy našeho týmu Ksii (6členný tým, podotýkám) a s úlevou se usmála na parťáka.
Nervozita ze mě opadala cestou ve vlaku, kdy jsme si s Fí povídaly o nových povídkových drobečcích:
"Četlas Prvomájovou od Všel?"
"Ne. Ono tam něco je?!"
"Jo a je to skvělýýý!"
"Jakto, že o tom nevím?!"
Vzápětí si Fí vytáhla mobil a dala se do čtení (hm, lidstvo se s tou technikou opravdu vyšvihlo daleko, když se internet vleze do kapsičky :o), i na MMN přišla řeč :o)
Elis s Míšou blbli po svém a my s Tomem jsme se taky dali do hraní hříček a povídání.
Blansko nás přivítalo ve své kráse a my jsme vykročili k zámku.
"Víte, kam máme jít?"
"Ne. Vytáhnětě mapu."
"Hele, kluci, tamhle je mapa, mrkněte tam."
Vašek mrknul, viděl a vedl. :o)
U zámečku jsme polehali do trávy a čekali, co se bude dít.
A že se dělo věcí...
Hned v úvodu jsme dostali první šifru a obálku s nápovědama pro dalších 13 šifer.
Internet v kapse je krásná věc, Tom a Vašek potvrdí, protože nám to usnadnilo první luštění. Míša s Elis hledali labutě a sochy na náměstí, Fí a má maličkost hledaly další jiné potřebné informace.
Vydali jsme se na parkoviště Pálava, po cestě jsme se ještě políbili pod rozkvetlým stromem, jak tradice káže (Fí s Vaškem se jen potutelně usmívali - oprava: bručeli jako medvíďata ledního medvěda:
"To byl nápad, brát s sebou dva páry." :o)
a na betonovém ohrazení rekreačního střediska se dali do luštění.
Hm, sloupy, skvělá věc. Každý z nás měl nějakou ideu, všichni jsme se snažili na tu zatrolenou šifru přijít, ale nepodařilo se nám to. Po Nápovědě jsme se ťukli do čela a během tří minut jsme to měli vyluštěné. :o)
Od té doby, když se řekne Sloup, opáčím: "A podpírá něco nebo je tam jen tak pro okrasu?" :o)
Čeeeeeeeškovice a Káje nadávaly plíce. :o) Kopec, ne-li kopeček jsme vyšlápli a já bych málem vyfl... vyplivla dušenku, resp. mé nebohé plíce popadající dech. :o) Vašek s Fí nasadili tempo, Míša s Elis si to rázovali za nimi a mně to prostě nedalo. S výkřiky: "Musíš, to dáš, musíš, nevzdávej to, tam už ten kopec končí..." jsem se nenechala zmátořit svým po odpočinku žadonícím a lenivým tělem a vyšlapala to. Ale to byl teprve začátek, che (jak se říká, začátky jsou nejhorší...).
Našli jsme rybníček, Fí jako správný společenský člověk prohodila několik slov s rybářem a šlo se k dalšímu rybníku, neboť ta titěrná vodní nádržka šifru neschovávala.
Rozprchli jsme se do všech stran, stejně jsme museli o kousek dál k dalšímu rybníčku a po chvilce hledání Tom vytáhl krásnou matematickou hříčku. Vašek s Fí si ji vzali do parády, za chvilku, během které jsme se občerstvili, nás už hnali dál. :o)
Šifry byly parádní, skvělý byl však i výšlap. Slunce zmizelo za horizontem, my jsme se na chvilku kochali výhledem a rychle kráčeli dál. :o)
Krásně se nám šlo tou v noci ztichlou a velmi klidnou vískou. Holky by se zde nastěhovaly (a nejen holky, parťák pronesl, že když už, tak víme, kde si máme postavit domeček), kluci na křižovatce vyrazili k verandě hospůdky, kde jsme dostali další nápovědu (a v cíli jsme zase zjistili, že jsme měli jen 1/2, ale nám to nevadilo, pochopili jsme, co se po nás chce :o).
Dali jsme si kofolu, chvilku poseděli a Elis s Mášou poslouchali cosi od informatiků (Fí, Vašek a Tom :o) o lidech z FI. :o)
Rozhledna, kam jsme došli, se tyčila do výše a vedle ní postávali organizátoři. Vrazili nám do rukou skvělou lampičku:
Fí: "Jéééééé, pokud vám to nebude vadit, já si ji pak nechám!"
a vyfotili nás.
Fí: "Tak na tom jsem zrovna být nemusela."
"Zakrývá tě lampa."
"Ok, tak to je dobře."
Bufetík, otevřený? Jdeme tam!
Při doplňování energie jsme se pustili do destrukce lampičky. Ve dvojicích jsme se pustili do rozbalování papírků s citáty, v nichž jsme očekávali nějakou zprávu, docela jsme se u některých pobavili, nato se Vašek pustil do prozkoumávání stínítka.
Fíino fňuknutí: "Hlavně opatrně."
Hurá, stínítko schovávalo skládačku. Tomu se říká spolupráce: Fí, Tom a Vašek skládali písmenka, Kája je sepisovala, Míša s Elis z nich pak poskládali zprávu:
"VESELICE RYBNÍK"
Ve Veselicích u rybníka Vašek v houští objevil další textík skrývající další pro nás důležitý bod. S Fí jsme se pustily do čtení dlouhého textu, kdy já osobně jsem si říkala, že mi to něco připomíná (ano, těžká jsou rána po prohýřených nocích :o). Neřešili jsme nějaké hledání a luštění čehosi, chytli jsme se posledních dvou vět o hlavní cestě, rozbořených domcích a valounu, který byl prý klíček ke všemu a pokračovali jsme dál. (V cíli jsme se dost nasmáli, když jsme se dívali na luštění této šifry. Ano, měli jsme něco vyluštit, ale my jsme si další cestu vyvodili přímo z textu :o). )
Vybaflo na nás X složeno z různých znaků: Ferrari, Červená Karkulka, Redbull, Shrek, ropucha, ... Co s tím? Vašek s Fí to zase rozluštili: to je přece jasný, kříží se červená se zelenou.
Huh, nejkrizovější to bylo v lese. Nejjednodušší šifra, prý, ale my nad ní strávili dvě hodiny, rozloženi na lesní cestě a mrmlající a dumající. Míša s Elis nás zásobovali cukrem, Tom měl co dělat, aby neumrzl - po hodině a půl skončil pod spacákem, kam jsem ho po chviličce následovala, Fí s Vaškem a Elis dál dumali a dumali, až jsme to vzdali a zavolali si pro absolutní nápovědu.
Vašek: "Já to věděl, že tam půjdeme!"
Po červené značce se opravdu nejde jednoduše. Jak by taky jo, když je to hřebenovka. S funěním jsme dorazili na Koňský spád a dostali papírek se všemožnými čísly. Já jsem to vzdala, jen jsem odevzdaně zírala na zbytek týmu, co se to pokoušel vykoumat. Nakonec pomohla nápověda. Vašek vytáhl Rozum do kapsy, s Míšou se ponořili do tajů periodické tabulky a šifry. Po vyluštění se Vašek rozchechtal, protože už před luštěním nám věštil, že půjdeme na Křenkův pomník. Taky, že jo. Ještě předtím jsme se s Fí kochaly výhledem. Koňsky spád... Krásný výhled na spoustu stromů a skály pod námi, topící se v pološeru pomalu se rozednívajícího dne. Komu by se to nelíbilo. :o)
Macoooooocha!
Kochačka pohledem se protáhla. Po vyšlápnutí schodů
( "Jsem rozhodnuta!" - rozuměj: dnes na kolejích se do druhého patra svezu výtahem.
"Hm, k čemu? Vezmeš si mě?"
Po menší odmlce: "Klidně."
A tak se, vážení, odbíhá od tématu :o)
jsme zaparkovali na vyhlídce a zírali do propasti. Hyuu, krása! Nový den, krásný výhled, fajn parta, co si přát víc.
No dobře, pohodlí a trocha spánku by nám vůbec nevadila. :o)
Fotka na vyhlídce u propasti
(Tom, Kája, Fí, Eli a Míša, fotí Vašek :o)
Fotka na vyhlídce u propasti
(Tom, Kája, Vašek, Eli a Míša, fotí Fí :o)
(Tom, Kája, Fí, Eli a Míša, fotí Vašek :o)
Fotka na vyhlídce u propasti
(Tom, Kája, Vašek, Eli a Míša, fotí Fí :o)
Křenkův pomník a my jsme vyfasovali... dveře! O_o
Většina už to vzdala. Míša už jen polehával a podřimoval, Vašek už také hlavu na kolena skláněl. Tom postával kolem a pokoušel se neumrznout, já jsem si lehla na karimatku, přikryla se bundou, po chvilce vyskočila. Popadla jsem Toma za ruku a šli jsme se projít a při tom se snad trošku zahřát. Hm, že by to moc pomohlo, to se říct nedá.
Fí s Elis něco vyluštily (holky byly prostě zlaté!) a my jsme vyrazili na Skalní mlýn. V naších tvářích bylo jasně čitelné to nadšení, které jsme z cesty, co byla ještě před námi, měli.
U Skalního mlýnu jsme zjistili, že nemáme vyluštěnou důležitou část "Klikové" šifry. Všichni jsme se zmoženě poskládali na lavičky a po chvilce rozhodování jsme to vzdali. Vašek zavolal organizátorům a my jsme se vydali zpátky do Blanska.
Během posledního štrádování do města jsme pomalu rozmrzali, neboť sluníčko začínalo krásně hřát, ale na povídání už jsme sílu opravdu neměli.
Poslední kilometry nás do města svezl autobus.
Ve skautské klubovně jsme se chechtali nad luštěním šifer, popovídali si s jedním z organizátorů.
Neměli jsme sílu na čekání na výsledky, místo toho jsme vyrazili na vlak. :o)
Co říct na závěr?
Díky!
Děkuji Fíčkovi, že mě do toho zatáhla.
Velké díky Vaškovi, který byl hlavní tahač a pořád hýřil dobrou náladou.
Díky Elis s Míšou, že nás zásobovali cukrem a povinnou dávkou sladkostí.
Díky Elis s Fí, že to luštění nevzdávaly do poslední chvilky.
Děkuji svému parťákovi. V jednu chvíli nás sice krásně vyděsil, ale na druhou stranu byl to můj osobní skvělý tahoun :o)
Náš tým Ksii byl prostě perfekt, zvládl ujít 21 km, nějakým způsobem rozluštit 9?5 šifer a probdít celých 18 hodin od našeho pátečního srazu v 15:45! :o)
Ano, po příchodu na kolej jsme se trošku dali do parády, padli do postele a zbytek soboty jsme si s parťákem hráli na Broučky:
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář