Hukvaldy 2009
Ani letos jsme na semináři chybět nemohly.
Tato akce pro mě osobně začala již pátečním brzkém
odpolednem, kdy jsme se s Tomem sešli na hlaváku pod hodinama. Koutky úst mi
zacukaly pobavením, když mezi davy spěchajících lidí jsme v klidu postávali se
svými krosnami na zádech a s chutí hladových vysokoškoláků pojídali párky v
rohlíku (ať žijou vietnamská či čínská okénka).
Mimochodem, malá reklámka a vtip pro znalce okolí Třince:
Naše oblíbené fastfoodové okénko se jmenuje... Guty! *chechtá se*
(Pro ty, kteří netuší, co je na tom vtipného, Guty je vesnice za
Oldřichovicemi, část Třince, s krásným dřevěným kostelíkem. :-)
V Tescu jsme nejspíš rozčílili několik babiček a hekticky nakupujících
spoluobčanů. Holt, přece jen jsme byli poněkud prostorově výraznější. :-) Ale
hon za Carlou za to stál. O:-)
Zlatéééé žluté autobusy! Miluju je a všem vřele doporučuji s nimi cestovat.
Nedejte na zlé jazyky, že mají občas nějakou nehodu či zpoždění. Jako
protiargument mohu jen odvětit: pohodlí, sluchátka s hudbou, filmem, Cimrmanem
či jiným mluveným slovem, kafe a čtivo zdarma, cena jízdenky naprosto luxusní!
To se to, panečku, cestovalo. Cesta ubíhala naprosto hezky, příjemně, ani na
spánek, na který jsem se těšila, nedošlo. :-)
Jen ten dojezd...
Přijeli jsme na autobusáček ve F-M a mohli jsme autobusku do Hukvald jen
zamávat.
Nevadí, my se nudit nebudeme.
Hlad je všude, a tak pokud někdy někde narazíte na dva blázny, co na veřejném
místě pojídají kus sýru, housku či chleba s pomáslem, věřte, budeme to my dva.
:-)
Awwww, s jakým nasazením jsem utekla Tomovi do tělocvičny, z krosny rychle
vybalila hnědé triko, kroj a šátek, vrazila zlatíkovi jmenovky, aby je mezitím
podepsal, popadla letos krásně vínovoučký strip a letěla na první z workshopů.
Dobře, oprava, letěli jsme. Cestou jsme potkali několik známých, vybafly na nás
naše holky, nutno dodat, že čím kdo hřeší, bývá trestán, málem mě svými
objetími udusily. :-)
Letošní Hukvaldy byly velmi příjemné a informačně přínosné…
… V Hukvaldském hradě se na zdi skví otisk lidských dlaní zazděného mlynáře (?), který chránil počestnost své dcery před hradním pánem, jenž se mu ji zachtělo pře... No, však víte. :-)
… hyperaktivní dítě vám nikdy nebude hrát tichou hru. Naopak se vydovádí u honiček, rychlostní soutěží a tak podobně.
Může ho něco trápit… Nemůžete ho trestat za něco, za co nemůže.
Nikdy vám nebude samo plnit úkol, který mu svěříte. Řešením je jít a sbírat to dřevo s ním.
Poraďte se s rodiči.
Na to bych byl opatrný, tak by se vám začali všichni vymlouvat na to, že každý je nějakým způsobem znevýdhodněnej.
… 500 000 lidí se stalo obětmi komunistického režimu (bohužel si s tou cifrou nejsem jistá).
Jen osm bylo odsouzeno nepodmíněně.
Co se mi líbilo nejvíc?
Hmmm, přednášky byly moc fajn, nejvíc se mi líbila nejspíš cestopisná o Julii, stařičké Škodovce 1000Mb, se kterou dva studenti FSS MU objeli svět. Taky se mi ale hrozně moc líbila procházka k lišce, která sedí na kameni v hukvaldské oboře.
Pohladit na čumáčku, na tlapičce, pro jistotu ještě na ocásku…
„Přála sis něco?“
„Já mám těch přání víc.“ Fňukla.
„Tak máš ještě tlapu a ocas.“ Odvětila se smíchem.
„Takhle se drží liška.“
V okamžiku, kdy jsem stála v mezírce mezi Tomem a Segruš, cítila jsem se šťastně. *červená se* No jo, cíííťa.
A ples?
*šibalsky se usmívá*
Parááááááda! Jive, chacha, polka, valčík, improvizace, kdy byla opět zkoušena má důvěra…
„Věř mi, já tě nepustím.“ Ujišťoval při záklonu.
„Nooooo,“ dotkla se zády stolu, nad kterým ji zakláněl.
„Vidíš, je pod tebou stůl. Tak mi prostě věř.“
Co na to říct, bylo fajně, mile, tance chtivé osůbky se do
sytosti vytančily.
Jen toho spánku bylo pramálo, takže se Kájulák v úterý ve škole večer vyspal na poslední přednášce…
Ale to sem už nepatří.
Těším se na příští rok a doufám, že se tam zase s kamarády
uvidím a zatančíme si.