Hrčava 2009
9. 9. 2009
Malá zeměpisná:
Hrčava je vesnička, která jen v naší republice nejvíce na východ (wiki tvrdí, že až po Bukovci, ale to máte prašť nebo uhoď, obojí je u nás ). :-)
Je to takové nic uprostřed lesů a kopců, blízko Mostů u Jablunkova, které jsou od Hrčavy vzdálené cca 15 km.
V Hrčavě naleznete školu v přírodě, kterou jsme okupovali, obecní úřad, poštu, sámošku, ale také útulný dřevěný kostelík Cyrila a Metoděje. :-)
Je to takové nic uprostřed lesů a kopců, blízko Mostů u Jablunkova, které jsou od Hrčavy vzdálené cca 15 km.
V Hrčavě naleznete školu v přírodě, kterou jsme okupovali, obecní úřad, poštu, sámošku, ale také útulný dřevěný kostelík Cyrila a Metoděje. :-)
První zářijový víkend jsme s Tomem přivítali s otevřenou náručí.
Ne, že by atmosféra Třince nebyla příjemná, ale oba jsme potřebovali vypadnout.
Tahle akce byla střelbou na slepo, jak už to tak bývá. Olča nás pozvala, Tom to odsouhlasil a Kájka jela.
Petr stihl kategorickou čtvrthodinku a už jsme se vezli v modrém autíčku směr škola.
Tam jsme se vybalili, zvědavě pokukovali po okolí a neminula první půlhodinka a už jsme se seznamovali.
Jako první jsem poznala Kristy a hned jsem ji skočila kolem krku. Olča nekecá, Kristy je skvělá osůbka. :-)
A pak už to jelo.
Představovačka v kruhu, popíjení čaje, který se k vám dostává ze všech směrů.
Kuba psycholog, Kuba rejpálek (alias můj snad švagříček, kterého uchlácholím lahvinkou rumu), Žanča ( která se při oslovení Paní učitelko, kterým ji můj milý častoval až příliš, ošívá) a další strašně milí lidi.
Fíha, ani ve snu bych si nepředstavovala tak skvělou akci.
Kruh se během večera o něco zmenšil, ale to vůbec nevadilo. Někteří odešli na vodničku, ti, co zůstali, popadli do svých rukou všemožné nástroje a hrálo se. Brumla, bubínky, flétna, zvonky, tibetské mísy a třeba i palička a termoska, tak málo stačí k dětské radosti a k vytvoření báječného neopakovatelného čehosi.
V takový moment se člověk ocitá ve víru tónů, zvuků i pazvuků, rychle si nachází nějaký svůj hudební nástroj, rytmus, styl a stává se součástí onoho víru.
Co mě v ten moment napadalo, to si nechám pro sebe, jelikož jsem, jak už to mám ve zvyku, byla celkem zamyšlená a uvažovala jsem nad děním posledních dní. Avšak co mě překvapilo, byla naprostá spontánnost a otevřenost ostatních, které jsem znala pouhé hodiny. Kristy se postavila a začala tančit s maskou, Pavel se k ní přidal a my jsme byli svědky dokonalého tance.
Tom si to užíval a jak další den mu Kuba řekl, tvořil hudbu.
Tvořit hudbu, to je nejspíš ono, co se v ten moment dělo. Tvořili jsme hudbu.
(Nemůžu si pomoct, ale strašně se tomu směju, asi jako dítě, když objeví dárky pod vánočním stromkem.)
Co bylo na této akci jedinečné?
Program jste si tvořili sami. Stačilo přejít z herny do vedlejší místnůstky a už na vás Petr vybafl BANG a vy jste se pokoušeli zabít šerifa, vice či bandity s odpadlíkem. Miro s Kubou měli povětšinou nabitou vodničku anebo na vás vybafl zpoza rohu Víťa či Kristy s foťákem.
A tak jsme odpoledne vyrazili s Petrem na Studeniczny.
Hmmmm, policisté by z nás radost neměli, kdyby nás viděli. Představte si takové malé Suzuki, v něm namačkaných devět lidí (dobře, Petr coby řidič se moc mačkat nemusel, za to Lukáš a Kuba to měli na místě sebevraha poněkud horší. :-)
Ale nestěžovali jsme si, zdárně jsme dojeli pod kopec a cestou na něj jsme se pokoušeli stopnout si nějaké to autíčko.
Myslíte si, že nám někdo zastavil? Ale kdepak. :-)
Na kopci jsme si zamlsali, odpočinuli si u lahvinky kofoly či tekutého chleba, někteří vyfasovali dárky ( že, Olčo :-) a šlo se zas pěkně rychle zpátky, neb podzim se přiblížil a přece jen, sluníčko ten den vykukovalo poskrovnu.
Sobotní odpoledne stane se pro mnohé chvílí nudy... *prozpěvuje si*
Ne však pro nás. V malém kroužku pěti lidí jsme zkoušeli hrát různé hry.
(Pozn. pod čarou: nejlepší byla Sprcha. *vrní* )
Víťa s Kristy jsou snad nevyčerpatelná studnice her a některé z nich byly opravdu zajímavé. Zkoušeli jste si například míru empatie tím, že se postavíte čelem ke zdi spolu s dalšími třemi lidmi a nasloucháte volajícímu, který zve jednoho z vás k sobě? Je to divný pocit slyšet opakované: "Pojď sem, pojď ke mně. No tak, pojď, no na tebe volám, tak už se otoč a pojď ke mně..."
Zkoušeli jsme i důvěru v ostatní, nutno dodat, že ta má dostávala velké kapky, jsem prostě nedůvěřivý člověk.
Pavel si pro nás připravil i něco málo o improvizaci a začala hříčka na přístroje. Ta se postupně změnila v jakousi svou obměnu a my jsme najednou skládali kubistické obrazy jednotlivých lidí.
Kuba se smál svým sebevražedným pokusům, které předváděl Lukáš a Petr mu dělal vyděšenou zvukovou kulisu. Hanka se smála své rádoby drsné naštvanosti. Pavel nevěřícně zíral na Žanču a Víťu, kteří předváděli jeho meditaci a rádoby meditaci. Tom se mohl uchechtat nad Petrem předváděnou jeho vášní cokoliv měřit. A Kájula? Tu málem ze židle srazil Víťa předvadějící její velká prsa a dojal Kuba s tibetskou mísou co by jejím srdíčkem.
Prostě super hříčka. Znala jsem tu bandu pouhý den a oni pochytali strašně hodně věcí, které vyjádřují mou osobnost (ano, dobře, i ta prsa tam patří... )
Krásná a opět další neopakovatelná chvíle. :-)
Opět neopakovatelný byl poslední BANG, co jsme si v neděli odpoledne střihli.
Jak už to tak bývá, Vice chrání Šerifa a Odpadlík se snaží zůstat ve hře jako poslední. A co Osud nechtěl, Šerifem byl to kolo Švagříček, Odpadlíkem má milá Segrula a Vice jsem byla já. Nu ju, ale co se dvěmi dynamity ve hře, plus dvěma ženskýma, které se najednou musí povraždit, aniž by do toho Šerif zasáhl? Patová situace, toto. Naštěstí se Šerif nechal uchlácholit těma bečkama piv, co jsem mu nasázela a on nasázel mně, takže nakonec vyhráli to dobří: Kuba a Kay, muchacha. :-)
Ještě několik slov o Čajovém institutu...
Čajový institut je určen pro kteréhokoliv středoškoláka, co navštěvuje v Těšíne, ať již "polském či českém" střední školu.
Já osobně jsem poznala partičku mladých lidí milujících čaj, hry, kresby, hudbu. Na workshopech se zkouší různé hříčky - psychologické, zážitkové, aj. a samozřejmě vše zahaluje opar právě připravených čajů.
Kdo má zájem, ať mrkne: www.cajovyinstitut.cz :-)
Děkuji všem za úžasný víkend.
Bylo toho hodně, co člověk zažil, co si uvědomil, o čem přemýšlel.
Bylo toho hodně, s kým to člověk mohl zažít a prožít.
Bylo toho hodně a já doufám, že se opět s těmito lidmi sejdu buďto v Laji, před Silvrem anebo jen tak ve městě.
Ještě jednou velký dík...
Autoři fotek: Kristy a Víťa
Nezapomenutelné hlášky:
"A nezapomeňte, všichni jste středoškoláci!"
"Petře, jak dlouho jsi už středoškolák?"
"Hm, patnáct let?"
"To je ozdravné blití."
"No, to je úroveň, blít za střízliva."
"Kristy má úžasnou schopnost vytahovat věci ze tmy na světlo."
"Jo, třeba na záchodě."
"Víťo, ty seš debil."
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář