Houbičky, tráva a HP6
11. 8. 2009
Muchacha, tomu říkám název článku. Kdo ví, co prolétlo vašimi hlavami jako první... O:-)
Ale nemohu soudit, že všichni budou naladěni na Phoebeinu notičku, :-)
Tak jsme včera s Olčou měly naplánovaný výlet do Nýdku.
Dopoledne jsme trochu poklidily, oběd ukuchtily a v jednu se sešly u Olči. Její tatínek nás odvezl do Nýdku - Ignác jel až na konečnou, holky měly královský odvoz, a dokonce s námi šel omrknout i tábořiště.
Dýchl na mě domov. :-)
Naše tábořiště, kam jezdíme na tábory již více než deset let, se nachází v Nýdku, Hluchové. Tato oblast je vzdálená přes sedm kilometrů od nýdeckého náměstí. Vede sem polní cesta, na kterou se vejde jen jedno vozidlo, tudíž buďte opatrní, pokud k nám někdy pojedete.
Všude kolem, kam se z našeho tábořiště podíváte, uvidíte zalesněné kopce. I když... Nutno dodat, že díky kácení je teď většina z nich uboze holá, až přírodu milující srdíčko pláče.
Na louce, kam se většinou na začátku července na dva týdny přestěhujeme, se nachází seník, který využíváme jako skladiště, ale také jako kuchyni. Vedle něho je postavena jídelna a za ní sprcha.
Naše sprcha je epesní! Kdysi dávno to byla dřevěná konstrukce, na jejímž vršku byl postaven velký černý barel s vodou, obalena maskáčovou sítí (taková ta síť, která je i po několika letech strašně cítit *krčí nos*). Vy jste tím pádem viděli naprosto přesně, co se děje před sprchou, ale ti, kteří se pohybovali před ní, dovnitř neviděli.
Teď používáme jeden z vyzařených stanů, černý velký barel je tu ale pořád. :-)
Za seníkem máme skvělou umývárnu, jejímž autorem je Kivi. Ty tam jsou doby, kdy jsme každé ráno naběhli v gumákách před seník, kartáčky s pastami v rukou, ručníky omotané kol krků a běželo se k potoku.
Pod seníkem, blízko hřiště, jak tomu plácku bez trávy říkáme, se teď nachází kmen stromu, jež pomalu obrůstá trávou. Ještě před třemi roky onen strom rostl po jedné ze stran seníku, ale znáte to. Věkem sešlý, životem znaven, vzdal se během jedné z bouří a vyvrátil se.
Nyní onen kmen rádi používáme jako lavičku, poličku, důležitý bod her a samozřejmě se najde využití i při focení všech, co na táboře byli. :-)
V okolních lesech, jen několik metrů od seníku, najdete ostružiní, borůvčí, jahodiní. A není nad zdravé mlsání lesních plodů.
A co ještě patří neodmyslitelně k pobytu v Nýdku? Šum Hluchové - potoka, proti jehož proudu jdete cestou k "nám". :-)
Opravdu je s podivem, že my, rozuměj: Olča, Mája a má maličkost, považujeme Nýdek za velmi důležité místo v našich životech.
Nedivte se, skoro z každého koutu na nás dýchá přehršel vzpomínek.
(Až se sama stydím, že jsem o Nýdku na Kájuli ještě pořádně nepsala... )
Jakmile jsme dorazili na tábořiště, resp. na vjezd k seníku, chvilku jsme se rozpačitě dívali, kdo nyní na Hluchové táboří. K naší radosti jsme poznali Havířováky, a tak jsme s Olčou vyrazily na chvilku pokecat.
Rozloučení a rychle nahoru k ohništi, kde již pan P. mlsá ostružiny a jahody.
Kdo by odolal, *olizuje se*
Ha, tak změna plánu. Místo vegetění v Nýdku jsme nakonec skončili na Hrádku.
Hrádek ve Slezsku je vesnice, která se nachází mezi Bystřicí a Návsí.
Před čtyřmi lety si jedna rodinka koupila baráček, takovou rozpadající se barabizenku se stodolou, začala na ni pracovat a pracuje dodnes. Z barabizenky se stala hezká chatička, či spíše řekněme domeček a všichni jeho majitelé tam rádi tráví svůj čas.
Však je taky proč.
Chvilka sedánky na verandě a já byla tuhá, jako kdybych si dala šlehu.
"No jo, naše bio bio - biologický biograf." chechtala se Ola a já pořád pohledem hypnotizovala posed v dáli.
Vyfasovala jsem nějaké oblečení, košík s nožíkem a vyrazily jsme do lesa na hříbky.
Nu, hezká procházka.
Kájula má při hledání hub štěstí... Tu prašivka, tam prašivka...
"Něco máááám, našla jsem něco!!!" začala jsem vesele povykovat.
"Gratuluji, našla jsi nějakou muchomůrku." se stoickým klidem prohlásila Olča.
Tak nic, nu. Ale i přesto mi to nevadilo. Hezky jsme si popovídaly. A pokud jste zvědaví, o čem, tak to je přece jasný, ne? O:-) O životě, zlatíčka, o životě.
Po návratu na "Kozí Hrádek" jsme začaly pomáhat panu P. Nejdřív jsme tahaly hadice, ty jsme na to smotávaly, pak jsme vyrazily na louku a skončily u sekačky.
Awwww, travička zelená, to je moje potěšení, travička zelená... A Kájula snad poprvé sekala trávu. Bavilo mě to, chi chi a Olča nechápavě vrtěla hlavou a tahala mi šňůru.
(Pozn. pod čarou: Hustýýýý, dneska mám pocit, že bych to nevydržela ani pět minut. *červená se* Yeah, jsem měkota... )
Ignác byl svěřen do Olčiných rukou.
Jeho motor poznal změnu, avšak hodné autíčko dojelo až pod kino, kde na nás už čekaly lístky na Harryho Pottera 6.
Hmmmm, podle jistých informací, slashový a holčičí díl.
Souhlasím. *šklebí se*
Malfoy byl nejlepší, zloun jeden elegantní a Snape v závěru byl úchvatný.
"Já chci taky Felixe. Olčoooo, uvař mi Felixe." *štěněčí oči*
"Já ho chci taky," odvětila Ola.
Felis Felicis... Nejlepší část filmu, který nám přinesl další nezapomenutelnou hlášku, kterou pochopíme jen my dvě. :-)
Mně osobně se ještě zamlouval Brumbál, scénu s viteálem tvůrci filmu vystihli dokonale ( i když občas jsem byla na pochybách, zda se do filmu nevtěřil Brumbál... :-).
Skvělé odpoledne to bylo, obě jsme si pochvalovaly a houbičky, travička a HP6 je vražedná kombinace...
Hrozně se po ní blbne... :-)
Ale nemohu soudit, že všichni budou naladěni na Phoebeinu notičku, :-)
Tak jsme včera s Olčou měly naplánovaný výlet do Nýdku.
Dopoledne jsme trochu poklidily, oběd ukuchtily a v jednu se sešly u Olči. Její tatínek nás odvezl do Nýdku - Ignác jel až na konečnou, holky měly královský odvoz, a dokonce s námi šel omrknout i tábořiště.
Dýchl na mě domov. :-)
Naše tábořiště, kam jezdíme na tábory již více než deset let, se nachází v Nýdku, Hluchové. Tato oblast je vzdálená přes sedm kilometrů od nýdeckého náměstí. Vede sem polní cesta, na kterou se vejde jen jedno vozidlo, tudíž buďte opatrní, pokud k nám někdy pojedete.
Všude kolem, kam se z našeho tábořiště podíváte, uvidíte zalesněné kopce. I když... Nutno dodat, že díky kácení je teď většina z nich uboze holá, až přírodu milující srdíčko pláče.
Na louce, kam se většinou na začátku července na dva týdny přestěhujeme, se nachází seník, který využíváme jako skladiště, ale také jako kuchyni. Vedle něho je postavena jídelna a za ní sprcha.
Naše sprcha je epesní! Kdysi dávno to byla dřevěná konstrukce, na jejímž vršku byl postaven velký černý barel s vodou, obalena maskáčovou sítí (taková ta síť, která je i po několika letech strašně cítit *krčí nos*). Vy jste tím pádem viděli naprosto přesně, co se děje před sprchou, ale ti, kteří se pohybovali před ní, dovnitř neviděli.
Teď používáme jeden z vyzařených stanů, černý velký barel je tu ale pořád. :-)
Za seníkem máme skvělou umývárnu, jejímž autorem je Kivi. Ty tam jsou doby, kdy jsme každé ráno naběhli v gumákách před seník, kartáčky s pastami v rukou, ručníky omotané kol krků a běželo se k potoku.
Pod seníkem, blízko hřiště, jak tomu plácku bez trávy říkáme, se teď nachází kmen stromu, jež pomalu obrůstá trávou. Ještě před třemi roky onen strom rostl po jedné ze stran seníku, ale znáte to. Věkem sešlý, životem znaven, vzdal se během jedné z bouří a vyvrátil se.
Nyní onen kmen rádi používáme jako lavičku, poličku, důležitý bod her a samozřejmě se najde využití i při focení všech, co na táboře byli. :-)
V okolních lesech, jen několik metrů od seníku, najdete ostružiní, borůvčí, jahodiní. A není nad zdravé mlsání lesních plodů.
A co ještě patří neodmyslitelně k pobytu v Nýdku? Šum Hluchové - potoka, proti jehož proudu jdete cestou k "nám". :-)
Opravdu je s podivem, že my, rozuměj: Olča, Mája a má maličkost, považujeme Nýdek za velmi důležité místo v našich životech.
Nedivte se, skoro z každého koutu na nás dýchá přehršel vzpomínek.
(Až se sama stydím, že jsem o Nýdku na Kájuli ještě pořádně nepsala... )
Jakmile jsme dorazili na tábořiště, resp. na vjezd k seníku, chvilku jsme se rozpačitě dívali, kdo nyní na Hluchové táboří. K naší radosti jsme poznali Havířováky, a tak jsme s Olčou vyrazily na chvilku pokecat.
Rozloučení a rychle nahoru k ohništi, kde již pan P. mlsá ostružiny a jahody.
Kdo by odolal, *olizuje se*
Ha, tak změna plánu. Místo vegetění v Nýdku jsme nakonec skončili na Hrádku.
Hrádek ve Slezsku je vesnice, která se nachází mezi Bystřicí a Návsí.
Před čtyřmi lety si jedna rodinka koupila baráček, takovou rozpadající se barabizenku se stodolou, začala na ni pracovat a pracuje dodnes. Z barabizenky se stala hezká chatička, či spíše řekněme domeček a všichni jeho majitelé tam rádi tráví svůj čas.
Však je taky proč.
Chvilka sedánky na verandě a já byla tuhá, jako kdybych si dala šlehu.
"No jo, naše bio bio - biologický biograf." chechtala se Ola a já pořád pohledem hypnotizovala posed v dáli.
Vyfasovala jsem nějaké oblečení, košík s nožíkem a vyrazily jsme do lesa na hříbky.
Nu, hezká procházka.
Kájula má při hledání hub štěstí... Tu prašivka, tam prašivka...
"Něco máááám, našla jsem něco!!!" začala jsem vesele povykovat.
"Gratuluji, našla jsi nějakou muchomůrku." se stoickým klidem prohlásila Olča.
Tak nic, nu. Ale i přesto mi to nevadilo. Hezky jsme si popovídaly. A pokud jste zvědaví, o čem, tak to je přece jasný, ne? O:-) O životě, zlatíčka, o životě.
Po návratu na "Kozí Hrádek" jsme začaly pomáhat panu P. Nejdřív jsme tahaly hadice, ty jsme na to smotávaly, pak jsme vyrazily na louku a skončily u sekačky.
Awwww, travička zelená, to je moje potěšení, travička zelená... A Kájula snad poprvé sekala trávu. Bavilo mě to, chi chi a Olča nechápavě vrtěla hlavou a tahala mi šňůru.
(Pozn. pod čarou: Hustýýýý, dneska mám pocit, že bych to nevydržela ani pět minut. *červená se* Yeah, jsem měkota... )
Ignác byl svěřen do Olčiných rukou.
Jeho motor poznal změnu, avšak hodné autíčko dojelo až pod kino, kde na nás už čekaly lístky na Harryho Pottera 6.
Hmmmm, podle jistých informací, slashový a holčičí díl.
Souhlasím. *šklebí se*
Malfoy byl nejlepší, zloun jeden elegantní a Snape v závěru byl úchvatný.
"Já chci taky Felixe. Olčoooo, uvař mi Felixe." *štěněčí oči*
"Já ho chci taky," odvětila Ola.
Felis Felicis... Nejlepší část filmu, který nám přinesl další nezapomenutelnou hlášku, kterou pochopíme jen my dvě. :-)
Mně osobně se ještě zamlouval Brumbál, scénu s viteálem tvůrci filmu vystihli dokonale ( i když občas jsem byla na pochybách, zda se do filmu nevtěřil Brumbál... :-).
Skvělé odpoledne to bylo, obě jsme si pochvalovaly a houbičky, travička a HP6 je vražedná kombinace...
Hrozně se po ní blbne... :-)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář