Šíp bez luku aneb Sagittae
Paží prochází
nepříjemná síla, které se svaly vzpírají…
Prsty se
zaháknou o tětivu…
Osudová vteřina…
Svist…
Tětiva
vystřelila šíp, jenž teď sviští po dráze, kterou mu určilo střelcovo oko…
Dřevo zakončené
ostrou, kovovou špičkou protíná vzduch..
Zasahuje svůj
cíl…
Vyslechl jsem ho, i
když bych pro dnešek nejraději opustil Knížecí Síň a odešel si odpočinout do
své rakve, pořádně se najíst do jídelny nebo by stačila pouhoupouhá osvěžující
sprcha v Síni Perty Vin-Grahla.
Ledová koupel,která probudí mé smysly jenž jsou
den ode dne slabší a k ničemu. Proč jen ta hloupá válka musela začít?? Kdybych
alespoň nebyl Knížetem a mohl jít bojovat.Čestně....třeba i čestně zemřít. Nemusel
bych poslouchat trápení ostatních upírů a řešit problémy, o nichž se lidem ani
nezdá. Zabil bych Harsta. Zpropadený vampýr! A jeho pán! Nenávidím ho. Ne,
nemůžu se nechat ovládat zlobou. Jsem kníže. Mučení a utrpení přihlížet stále
více přibývajících mrtvých upírů. Ne jen upírů....hlavně nejlepších přátel.....
Má mysl se vrátí k upírovu
problému a rychle vyslovím nějakou rozumnou radu, která by mu nebo někomu
jinému neublížila, a přesto aby byl spokojen.
Poté se zvedám z trůnu
a odcházím. Se slovy omluvy opouštím Knížecí Síň.
Nejlepší přátelé…
Viděl jsem z Hory
během těch dlouhých let, co válka trvá, odcházet tolik upírů a málokdo z nich
se vrátil. Jeho jméno bylo smazáno z Kamene Krve a my, uvězněni zde v Hoře,
jsme mohli jen spekulovat, co mohlo toho či onoho upíra potkat za smrt.
Mělo by to skončit!
Jak rád bych je zabil.. Své vlastní ruce omotat kolem jejich hrdel, čepelí
svého meče či dýky proťat tepny schované pod kůží jejich krků, vzít jim život z jejich
prokletých těl.
U Charny, jak já je
nenávidím.
Ve válce je
nenávist a chuť pomstít se největším hnacím motorem, co existuje. Hnací motor,
co sice pohání stovky myslí, ale ničí tak tisíce, miliony snů, vztahů, životů…
Bohužel, už nemůžu být knížetem ... ovládá mě hněv... nechci nikomu
zničit či sebrat život jen kvůli mé nenávisti kořenící v srdci, prorůstající
hrdlem a kvetoucí v mé mysli. Nebylo by to.... fér?? Musím z Hory odejít,
odejít a pomstít své druhy.... druhy, jenž mi zabil stejný pocit, jenž ve mě
vzkvétá.....