Mít dostatek odvahy...
Setkali se po
dlouhých padesáti letech.
Zrovna seděla, jako
každý rok v tuto roční dobu, na studeném kameni a pozorovala hvězdy, když
v dáli uviděla siluetu a na okamžik přestala dýchat.
Spojili své rty v polibku.
„I já tebe.“ usmála
se a přitiskla si mužovy konečky prstů ke svým rtům.
„Chybělas mi.“
„Ale no tak, snad
mi nechceš namluvit, že sis za mě nenašel náhradu?“ rozesmála se zvonivým
smíchem a stulila se k jeho nohám, jako se k nohám svého pána tulí
pes.
Zamručel. Dotkl se
jejích vlasů a začal si s nimi pohrávat.
„Odpovíš?“
„Chceš to vědět?“
namítl a pohodlně se natáhl mezi stébla trávy.
Neodpověděla.
„Bojím se.“
přerušil jejich mlčení, kdy si letmými doteky sdělovali, co k sobě i po
tolika letech cítí.
„Také.“ zachvěla
se. Posadila se vkládajíc jeho hlavu do svého klína. Prsty pročísla tmavé
vlasy, lehce ho zašimrala pod jizvou na lícní kosti a jemně stiskla jeho ušní
lalůček.
„Cítíš to, že ano?“
„Ano.“
„Válka.. Je před
námi a já se děsím chvíle, kdy..“ nedořekl.
„Vím.“
„Zvláštní, že jsem
tě tu dnes potkal. Náhoda?“
„Zvláštní?“ Opět
uslyšel její smích, který mu v mysli zněl jako nejnádhernější koncert ptáčat,
co vítají svým pípotem nový den. „Po našem posledním rozchodu jsem v sobě objevila
podivnou sentimentalitu. Pokoušela jsem se jí zahnat, ale.. nepodařilo se mi
to. Rok co rok prosedím tři noci právě zde, na tomto kameni a vyhlížím tě. Náhody
neexistují. To by jsi měl vědět, Drahý.“
„Vím, Drahá..“
Posadil se. Objal
ji kolem ramen a hlavu zabořil do záplavy rudých vlasů.
„Nejen ty jsi
podivně sentimentální, Drahá.“ zašeptal na rozloučenou a zmizel mezi větvemi
tmavých smrčků.
Stáli naproti sobě a tolik toužili padnout si do náručí, spojit se v polibku a jiných něžnostech.
Nebylo jim to dopřáno.
V dlaních svírali své zbraně a po boku jim stáli jejich bratři a sestry z klanů.
Ani jeden z nich neměl odvahu udělat první krok.
Jak těžké se v té chvíli zdálo být milenci, přáteli, spojenci.
Upír a vampýrka..
Zemřeli rukou toho druhého a přesto v posledních vteřinách svých životů si přáli jediné.
Komentáře
Přehled komentářů
To je krasne,ale tak smutne:(.....Kaja tyś je borka....ale sie tam przedstawujym Mike:(...T o by byk maras gdyby knize mioł pletki z wampyrkóm!!!
:´(
(Silmarilien-Palantírilien, 9. 8. 2007 19:37)
to je smutňounké :´(
ale jinak jako vždy velmi umně napsané :o) klobouk dolů, máš můj nehynoucí obdiv
juuuuuuu!!!
(trilia, 18. 10. 2007 11:17)