Hlupáku...
Dotkla se svého odrazu na vodní hladině a zatajila dech.
Nevěděla, co jí táhne dál a dál do hlubin nebezpečného
říčního proudu. Rozum se bouřil, křičel, svíjel ve svých logických obrátkách,
ale její nohy stejně krůček po krůčku pokračovaly k cestě ke druhému
břehu. Voda jí už sahala po kolena.. bedra.. Strhl ji silný proud a ona zmizela
pod hladinou.
Zběsile mávala rukama a pokoušela se udržet nad vodou.
Nadechovala se, ale do úst se jí dostala voda a ona se počala dusit.
„Po… Pomoc… Pomooc!!!“
Pomáhal jejím zkřehlým prstům rozepnout knoflíky černé košile, co jako
druhá kůže přilnula k jejímu tělu.
„Co.. co si mám.. obléct?“ vyjektala vystrašeně.
Zašmátral v koženém vaku a hodil ji jednu ze svých
košil.
„Tohle ti bude muset stačit. Budu během dne udržovat oheň a
snad nám do zítřejší noci naše věci uschnou. Nebýt tvé hlouposti, mohli jsme
dnes ujít několik mil.“
„O..omlou..omlouvám se.“
Zívala, pohled se jí mlžil únavou a i přes sebevětší známky
potřeby spánku nemohla usnout.
Prochladla a jen těžko se do jejího těla vracela horkost.
Neklidně se zavrtěla, protáhla se a otočila se na druhý bok,
takže jí teď oheň zahříval záda.
Zavzlykala v myšlenkách se vracejíc k té divné
síle, co jí u řeky ovládla.
Proč se najednou nemohla odtrhnout od vody? Mohla se přece
utopit a nebýt Něho, tak by se tak i stalo. Jen díky Jeho bdělosti se
neutopila. A zasloužila by si to.
Vzdychla a obrátila se zpátky čelem k plamenům
poskakujícím ve veselém tanci.
„Ne.“ broukla vystrašeně. „Já…“
„Ano?“ zamračil se. „Kolikrát jsem ti říkal, abys mluvila
přímo a beze stopy strachu.“
„Je mi hrozná zima.“ vyhrkla a mimoděk si přitáhla přikrývku
až pod nos.
Přiložil do ohně další suchou větev a poškrábal se na tváři.
„Co si myslíš.“ odsekl nazlobeně a konečně se mu podařilo
uvěznit dlaně, které ho častovaly sprškou ran, ve svém sevření. „Nech toho,
prosím tebe. Neublížím ti.“
„Tak co tedy?“ zeptala se ustrašeně.
Přitiskl ji k sobě a zachumlal jejich těla do
přikrývek.
„Chci tě zahřát.“
Podvolila se mu a opatrně se schoulila do klubíčka.
Po chvilce zapomněla, že jí ve svém náručí drží její mentor.
Přitiskla se k němu, jak jen mohla, pousmála se a usnula.
Komentáře
Přehled komentářů
to je krásňounký. :o)div že mi neukápla slzička, měla jsem to jen tak tak :´)
:´)
(Silmarilien-Palantírilien, 12. 8. 2007 9:18)