Pamatuješ?
16. 7. 2007
Pamatuješ, Maličká, na tu chvíli, kdy Tvé krásné oči plály touhou a mladickou veselostí? Pamatuješ na svůj skoro neslyšitelný povzdech, který utekl jako zrádný posel během války z Tvých rtů? Pamatuješ, jak si Tvé k něžnostem svolné prsty pohrávaly s napůl rozcuchanými copy?
Určitě ne.
Já však ano.
Pamatuji na krásu Tvé tváře, na lesk v Tvých hnědých očích i na záblesk strachu, kdy jsi poznala, že něco není tak, jak bylo před okamžikem.
Já... Já jsem byl jiný.
Tak rád bych ve svých dlaních držel opět Tvé uplakané tváře. S velikou radostí a vděčností bych slíbával ty slané drobečky, kteří laskali Tvé líce.
Tak rád bych znovu ochutnal Tvé měkké a plné rty, Maličká.
Nemohu, nesmím, ne...
A přes všechna ne, která svazují mé vřelostmi naplněné dlaně, toužím.. Toužím po všech těch dotycích, které si smí dovolit Tvůj milenec, přeji si, aby k ránu vedle mne uléhalo Tvé tělo, abys byla má, Maličká.
Tisíckrát si v mysli vybavuji onen polibek a vše, co po něm následovalo. Kdybych se vedl svým chtíčem... Kdyby.. Tak... Tak by to byl můj jazyk a ne Tvé prsty, co by uzdravoval krvavé zranění.
Sedím v milosrdné tmě, která skrývá mé slzy a.. pláču.
Strnule svírám svá kolena, vzpomínám na Tvou krásu a opět potichu šeptám slůvko rozloučení.
Pamatuješ?
Já ano..
Určitě ne.
Já však ano.
Pamatuji na krásu Tvé tváře, na lesk v Tvých hnědých očích i na záblesk strachu, kdy jsi poznala, že něco není tak, jak bylo před okamžikem.
Já... Já jsem byl jiný.
Tak rád bych ve svých dlaních držel opět Tvé uplakané tváře. S velikou radostí a vděčností bych slíbával ty slané drobečky, kteří laskali Tvé líce.
Tak rád bych znovu ochutnal Tvé měkké a plné rty, Maličká.
Nemohu, nesmím, ne...
A přes všechna ne, která svazují mé vřelostmi naplněné dlaně, toužím.. Toužím po všech těch dotycích, které si smí dovolit Tvůj milenec, přeji si, aby k ránu vedle mne uléhalo Tvé tělo, abys byla má, Maličká.
Tisíckrát si v mysli vybavuji onen polibek a vše, co po něm následovalo. Kdybych se vedl svým chtíčem... Kdyby.. Tak... Tak by to byl můj jazyk a ne Tvé prsty, co by uzdravoval krvavé zranění.
Sedím v milosrdné tmě, která skrývá mé slzy a.. pláču.
Strnule svírám svá kolena, vzpomínám na Tvou krásu a opět potichu šeptám slůvko rozloučení.
Pamatuješ?
Já ano..
: ´ )
(Silmarilien-Palantírilien, 17. 7. 2007 21:01)