Kájula

Naposledy ji pohladil, ponořil bradu do vlasů a odtáhl se. 

"Budu muset jít," zabručel. "Tetička je schopna převrátit celý dům vzhůru nohama." 

"Chm," 

"Nebruč, Lišče, nebruč." rozčepýřil ji hárko a překvapeně zamrkal, když si ho k sobě dívka zprudka přitáhla a nenasytně ho políbila. 

Chtíč v něm už natahoval své paže, aby dívku líbal náruživěji a náruživěji, aby ji položil do trávy a pokračoval. Vše ho tlačilo, aby rozvázal tkanice na její hrudi, pod kterými se schovávala sladká ňadra. Jen je potěžkat v dlaních, chviličku si s nimi hrát a prozrazovat nezkušené Foxie taje  rozkoše. 

"Jdeš se mnou do domu?" 

"Ne, ještě se projdu po zahradě." odvětilo děvče a rukou si uhlazovalo svou blonďatou hřívu, ještě od Vávry rozcuchanou. "Taky se stavím ve stájích a asi..." mrkla na něj rozverně. "Asi se projedu." 

"No potěš." vyhrkl Aleš. "A víš ty co? Žádné takové!“

Aniž by to čekala, najednou se ocitla ve vzduchu, nožkama kopaje kolem sebe.

„Nekopej,“ okřikl ji muž a poplácal ji škodolibě po zadku.

„Co? No počkej! Polož mě na zem!“ vypískla Foxie a zabušila pěstičkama do mužových zad.

„Ani mě nenapadne.“ zachechtal se a spokojeně si odnášel svou kořist do domu. Něco pravěkého se v něm ozvalo a tak se prostě rozhodl, že si Foxie odnese a nedá ji příležitost se bavit. „Pěkně budeš trpět se mnou.“ pronesl potichu.

„Neeeeee!“

Uvědomovala si, že to musí být zajímavý pohled. Aleš Vávra si to spokojeně kráčel přes louku a stromoví na své rozlehlé zahradě a ona se klimbala v rytmu jeho kroků, převěšená přes jeho rameno. Její zadeček se kolébal jen několik centimetrů od Alešova obličeje a ona zas měla úžasný výhled na ten jeho.

„Hm, není to špatné.“ zhodnotila Vávrovo pozadí. V očích se ji zablýsklo. Natáhla se a štípla ho tam.

Místo odpovědi ji kousl do toho jejího.

Oba se rozesmáli.

„Alešku?“ zkusila to sladce.

„Marná snaha, Foxie, nepustím tě. Nezapomeň, že jsi se chtěla dnes zastavit ve městě na nějaké procházce, kde bychom navštívili nějakou památku. Navíc jsi se domlouvala opět s Petríou a to znamená, že se musíme stavit ke Kranichosům.“

Poslední slova Aleš řekl s mírnou nechutí, ale co už, bylo to tak.

*

Ovívám se vějířem, nechávám si větrem posouvat klobouček a dívám se na svého synovce. 

Nějak zmužněl, mám pocit, ale to bude tím, že starší vidí své svěřence vždy mladší, než jakými doopravdy jsou. 

Tak je to pravda. Přimhouřím víčka a měřím si pohledem mladé děvče, které si s Alešem potichu povídá. Zaposlouchám se do jejich rozhovoru a v duchu se ušklíbnu. Opravdu si povídají o Alešových obchodech, o nedávné havárii lodě, co přihrála Alešovi další zakázku a o vůbec o tom, jak vlastně jeho obchody fungují? Podivné. 

Je tak mladá, tak mladá, má život před sebou a Aleš ji poplete hlavu. Zbláznil se? Anebo si ta mladá dáma spočítala, že by se jí vyplatilo poblouznit ho? Hm, musím tomu přijít na kloub. 

Jisté je, že je Aleš spokojený. 

Ale chová se jako hlupák. Kdykoli se může stát, že by se jeho služebná, nebo podkoní rozpovídali o tom, jak se chová za zdmi svého obydlí. 

Copak se hodí, aby měl pod střechou takovou dívenku, aniž by měla ženský doprovod? 

Měla jsem dnes sto chutí mu něco říct, ale kousla jsem se do jazyka. Už při našem prvním rozhovoru mi dal jasně najevo, že nemám strkat nos do věcí, do kterých mi nic není. 

Nesouhlasím. Myslím, že tato situace se týká nejen Aleše, ale také celé jeho rodiny. 

* 

Foxie byla nadšená. 

Kočár je od domu zavezl do centra města, kde s Alešem vystoupili. Tetička dala přednost pohodlí kočáru před pěší chůzí, a tak oni dva šli po chodníku, míjejíc spoustu lidí a po cestě se ploužil kočár. 

Procházka to byla vydatná. Foxie nasávala atmosféru města v horkém letním dni. Míjely je služky, seňority s paraplíčky, seňory se svými svěřenkyněmi, mladí poslíčkové, sloužící a mnoho dalších lidí, ať již spěchajících nebo pouze se procházejících. 

S Alešem pokračovali v diskuzi, kterou započali v kočáře. 

"Nevěřila bych, že jsi začal obchodovat tak mladý." 

"Nemohu říci, že bych ze začátku nenarazil na několik překážek, ale jak vidíš, dalo se to zvládnout. A mladý, Foxie, okolnosti si to žádaly." odvětil spokojeně Vávra. Užíval si Foxiin obdiv. Ten vzrostl, jakmile dorazili k cíli procházky. 

"Alešííí!" vypískla nadšeně a smočila konečky prstů do vody. 

Tetička zakroutila hlavou.

"To jsem si mohla myslet, Aleši, že nás vedeš právě sem." 

"Snad se ti tady nelíbí, tetičko?" zasmál se muž, nabídl ji rámě a doprovodil ji k lavičce stojící kousek od fontány. U té Foxie stála, máčela si ruku a pozorovala hrátky vody a slunce. 

Dívka si prohlížela sousoší uprostřed vodní plochy. Kolem antické mužské postavy postávala divá zvěř a u jeho nohou ležel zabitý kanec. Mladík natahoval ruce k ženě, očividně lovkyni a něco ji nabízel. U ženiných nohou zas seděl obří mědvěd s nataženou tlapou, jako by ji hladil. 

Nakrčila nos a hledala v paměti jednotlivé řecké báje a pověsti. Lovkyně, divá zvěř, kanec, medvěd... 

"Už to mám! Atalanta a Meleagros. Ale... Proč zrovna sochař umístil v centru fontány zrovna tuhle dvojici?" Už zase mluvila sama se sebou. Otočila se, aby se zeptala Aleše, ale ten byl zabrán do rozhovoru se starší ženou. Určitě se ho zeptá potom. 

Rozhlédla se kolem a sama si zodpověděla. Možná chtěl autor ukázat, že i ženy mohou být rovny mužům, že mohou v něčem vynikat, mohou je v něčem porazit. 

Vzdychla. I za tohle se jí v internátě spousta spolužaček posmívala. Nebyla jednou z těch, co by poslušně sklopila hlavu a přijala fakt, že v současnosti se musí podřídit. 

Ještě to tak. 

Možná... Otočila se, zády se opíraje o okraj fontány, a zadívala se na toho, kdo si ji pomalu ale jistě získaval. Soustředěně si prohlížela každou maličkost na Alešovi a pokládala si otázku, zda ji Aleš bude respektovat a nikdy ji nesevře v železech své mužské ješitnosti a zda se někdy ocitne v situaci, kdy ji rezolutně postaví před svou mužskou nadřazenost. 

Tak ráda by mu položila studenou a mokrou dlaň za krk, ale bylo ji jasné, že dokud zde bude seňora Marcela, tak se bude muset chovat tak, jak ji tomu ve škole učili. 

"Chm," pomyslela si kysele. "kdyby tu byly vychovatelky, určitě by se mi teď škodolibě smály." 

Dodala si odvahy a vrátila se ke stále hovořící dvojici. 

*

Možná až poněkud neslušně přerušila jejich rozhovor, vyžádala si Alešovu pozornost a poprosila ho o výklad o sousoší, o tom, jak dlouho zde stojí, kdo je autorem, dychtivě se chytaje každé faktografické zmínky, využívaje je k tomu, aby se trochu vzdálili od Alešovy příbuzné. 

Foxie si povídala s Alešem a přitom pořád po očku sledovala jeho tetičku. Určitě nebyla zlá, ale... 

To "ale" z ní dělalo člověka, kterého by tady Foxie nejradši neměla. 

Zasmála se mužově postřehu o sochařově soukromí a ani nevěděla, o čem to vlastně muž vyprávěl. 

"Jedeme ke Kranichosům." zavelel Aleš a nabízel ji rámě. 

"Ano, Alešku. Já úplně zapomněla, že se tam musíme zastavit." odpověděla Foxie s myšlenkami točícími se kolem nezvané návštěvy a ani si nevšimla, jak ho před jeho tetičkou oslovila. 

Zato on si všiml. 

Aniž by to dívka věděla, pohladila ho po duši. I po těle, ale to toužilo po jiném druhu pohlazení. 

Pomohl starší dámě i mladičké dívce do kočáru, posadil se vedle Foxie a s pokynem, ke kterému domu má kočí jet, zabouchl dveře od kočáru. 

Tak co nos, kamaráde?" poškleboval se vysoký elegán. 

"Nech toho," zabručel Dahl. Nečekal na nabídku a nalil si do sklenky brandy. posadil se na pohovku a chvíli mlčky popíjel drink. "Musel jsem si pak spravit chuť. Mamá Delicia tě pozdravuje. Máš se zase někdy zastavit." 

"Nepřestáváš mě poslední dobou překvapovat, Roberte." zavrčel Kranichos. "Nejen, že brzy po sobě dostaneš dvakrát do nosu a to jednou od drobné holky, tak teď mě zas zveš do bordelu. Mimochodem, určitě tě ještě neslyšeli vedle." 

"Ale prosím tě, já Karoline nic neřeknu. Naopak chápu, že si muž musí občas najít povyražení jinde, když ho doma nedostane. Zrovna včera se tam jedna zrzavá kočenka oháněla zručně bičíkem." 

"To máš záda určitě v jednom ohni." podotkl věcně Thomas a vítězně zvedl smlouvu, kterou už čtvrt hodiny hledal. 

"Kdyby jenom záda..." uchechtl se Dahl. 

Dahl se pohodlně posadil na jednu z mnoha polstrovaných židlí, zapálil si doutník a kývl na jednu z žen, které obsluhovaly přítomné pány, nabízeje jim potěšení pohledem na své obnažené vnady.

Mamá nezklamala, posadila ho opravdu na velmi dobré místo, kam sedali pouze ti, kteří si mohli dovolit koupit jen to nejlepší. 

Už to byl nějaký ten pátek, co tady byl naposledy. A ještě více času uběhlo od doby, kdy se naposledy zúčastnil dražby. Jen to nejlepší pro ty nejbohatší, kteří touto akcí hojně podporovali nejlepší vykřičené místo ve městě. 

S nezájmem pozoroval první dívky a ženy, které se pokoušely upoutat pozornost mužů natolik, aby přihazovali a ony si zítra mohly dopřát zábavu bez mužů. 

Jak znal jejich nadřízenou, ty nejlepší skvosty si schovávala na později, aby mohla vybrakovat kapsy i těm posledním. Neměl jí to vůbec za zlé, měli spolu dobrý vztah. Ona mu splňovala požadavky a sjednávala schůzky s nejlepšími holkami, od kterých nehrozilo to, co od těch v jiných místních bordelech, on ji za to dobře platil a vždy nezapomněl přidat nějakou lichotku a menší obnos navíc.

Přes okraj sklenky pohlédl na dívku, co se objevila na vyvýšeném podiu. Zrzavé vlasy měla ledabyle spletené v cop, v ruce bičík, na sobě korzet zvedající odhalená ňadra a kratičkou sukni spíše vše odkrývající než zakrývající. Na nohou měla jezdecké boty.

Prásk! 

Švihnutí bičíku přilákalo již pokulhávající pozornost publika. Prošla se po okraji podia, přilákala k sobě prvního z mužů a práskla ho bičíkem přes rameno.

Líně zvedl ruku a započal dražbu o tuhle dračici.

Přitáhla si ho k sobě, obepnula ho stehny kol boků a švihla.

Muž usykl bolestí, ale nechával ji, ať ho bije po hrudi, po zádech, po hýždích, ať ho týrá. Měl chuť se nechat zbičovat a těšil se, až si role vymění.

Nikdy nedával přednost násilí, pokud šlo o postel, teď si však chtěl vybít na někom zlost a tahle hra to umožňovala.

Po chvíli přestal být pasivní, začal se s ní o bičík prát a po svém vítězství ji začal vyplácet on. Ale byla jako kočka, nemínila se nechat a prala se, prala, dokud ji nepřišpendlil k matraci a nevklínil se mezi její nohy. I potom mu drásala nehty záda, kousala ho do rtů, do zad, do krku... a jemu se to moc líbilo. 

 "A byla aspoň přírodní zrzka?" 

*

"Kdybys ji viděl, tak..." nedopověděl Robert, neboť do kanceláře vstoupila, ba přímo vlétla jak vichr seňora Kranichos. 

"Koho měl vidět?" otázala se s úsměvem Roberta a pokládala na stůl tác se šálky a konvičkou. 

"Copak jsem tě nežádal, abys nás nerušila?" odpověděl ji pohotově Thomas otázkou na její otázku. 

"Ano, ale myslela jsem si, že vám trocha čaje přijde vhod. Mimoto dorazila tvá návštěva, kterou jsi si pozval." Dotčený podtón se nedal přeslechnout. 
"Dobře, děkuji." pousmál se muž na svou ženu, počkal až se za ní zavřou dveře a zamračil se na kolegu. "Měl by ses někam schovat, pokud nechceš zase dostat do nosu. Zdá se, že přijela seňorita Foxie, jelikož nikoho jiného jsem k nám na čaj nezval. A určitě s ní dorazil i Vávra, aby si tu svou křehotinku dobře ohlídal." 

Právník odložil sklenku, na jejímž dně byl zbytek alkoholu, rychle se postavil a vykročil ke Kranichosově pracovním stolu. 

"To je skvělý." Dahlovi se na tvýři objevil kyselý výraz. "Zkoušet to dvakrát nemá cenu a kazit vám pěkné odpoledne taky ne." přemýšlel nahlas. "Co potřebuješ, aby bylo co nejdřív hotové? Zahrabu se tu s prací. Ale opovaž se sem někoho pustit." 

"No dovol?" ohradil se muž stojící na druhé straně stolu."Aspoň něco uděláš, když ses doteď flákal." dodal jedovatě. "Takže..." 

Foxie se zaradovala. Přivítala je Karoline a ihned se objevila Petría a svou milou povahou zmírnila blondýnčiny smutky. Vřele přivítání způsobilo, že se Foxie s Petríou vzdálila od Vávry s jeho rodinnou příslušnicí a už se ani neobtěžovala počkat na příchod pána domu. Místo toho se s Petríou vydaly na zahradu, aby si ve stinném koutku popovídaly. 

Foxie byla ráda. Měla pocit, že by se s Petríou mohly přátelit. Nikdy by to nikomu nepřiznala, ale chybělo ji přátelství s jinou ženou, takové to opravdové, kdy by si byly obě rovny, jedna druhé naslouchala a zároveň by si předávaly zkušenosti a rady. 

Spolužačky nebrala jako sobě rovné. Ne, že by se nad ně povyšovala, možná jen trošičku, ale neměla si s nimi o čem povídat. Dávaly přednost jiným zájmům a ji zajímala i čistě mužské věci a to jim zas připadalo divné. 

Nyní si s Petríou povídaly o jízdě na koni, knihách, které četla málokterá dívka a Foxie bylo moc dobře. 

Vávrova teta byla aspoň pro tento okamžik zapomenuta. 

*

Karoline se opět projevila jako pravá paní domu. Služky už hbitě obsluhovaly návštěvu, nabízely kávu, čerstvé zákusky a i slané pečivo. Hosté byli posazeni v měkkých křeslech v příjemně prosvětleném altánu a chutové buňky hostů a hrany nesympatií ohlazovalo dobré jídlo a pití.

Kranichos se přivítal s Vávrou podáním pravice, kývnul na Foxie, která již štěbetala s Petríou a políbil seňoře Marcele ruku.

"Konečně poznávám osobu, o které jsem již toho mnoho slyšel." pronesl s úsměvem, pustil tetinu dlaň a posadil se vedle Karoline.

"Zato já jsem o vás nic neslyšela, seňore." odvětila jedovatě starší žena a upila ze zdobeného šálku.

Thomas nehnul ani brvou, ale jeho žena poznala, jaký obrázek si o nové návštěvě udělal. Sama tetičku respektovala, měla ji ráda, ale věděla, jak ostrá a přímočará umí být.

"Jak dlouho se zdržíte? Ptám se proto, že za dva dny je v paláci slavnost. Jsme na ni pozvání, ale rádi bychom pozvali i vás, tetičko." 

"Ještě sama nevím, kdy odjedu. Myslím, že vše bude záležet na okolnostech." pousmála se.

Vávra jen pozvedl obočí a zakousl se do jednoho z koláčků se sladkým džemem.

"A slavnost?" žena se otočila ke svému synovci. "Mohli bychom se zúčastnit. Přiznám se, že jsem zvědavá na několik mých známých, které jsem už dlouho neviděla. A jak je znám, určitě na ně tam narazím." 

"Jsem pro." zabručel Aleš. Pořád po očku sledoval Foxie, ta doslova zářila spokojeností.

Foxie se zrovna odvážila zeptat se Petríi na zkušenosti s muži.

"Moje zkušenosti?" rozesmála se měděnovlasá dívka. "Není jich mnoho. Několik mužů se o mě ucházelo, ale nebylo jim to dopřáno. Sestra s manželem mě hlídají jako oko v hlavě. Ale jednomu se to přece jen podařilo." pousmála se, na tváři vševědoucí výraz.

"Je to vážné?" špitla Foxie.

"Ano." Ruměnec na dívčině tváři mluvil za vše.

Foxie se pousmála. Byla ráda, že našla někoho, kdo je jí sympatický a navíc s ní sdílí cosi vzájemné.

*

Foxie byla s návštěvou u Kranichosů velmi spokojená. Domluvily se s Petríou, že spolu druhý den půjdou do města, aby se dostatečně připravily na slavnost, kam obě rodiny měly v plánu zajít. Také si užívala společnost někoho jiného, než byl Aleš. Přece jen ji chyběla společnost, když během dne musel odejít na chvilku do práce a ona zůstávala sama.

Rozloučila se s Petríou objetím, něco ji ještě pošeptala do ucha a obě dívky se opět zasmály.

Vávra se při dívčině chichotání pousmál, poděkoval za pohostinství a doladil poslední organizační věci, které po něm požadovala Karoline. Jak jinak, už bylo na paní domu znát, že se na společenskou akci těší jako vosa na sladkou malinovku. Poté nabídl Foxie rámě, aby ji doprovodil ke kočáru a bez jakékoli reakce přešel tetitčin pohled. Měla dojem, že by měl rámě nabídnout jí a ne mladé dívce.

Pomohl oběma do kočáru, ladným pohybem se vyhoupl k nim a zabouchl dveře.

V duchu si oddychl. Návštěvy u Kranichosů nevadily, ale nevyhledával je. Při pohledu na Foxie, která málem vrněla jako kotě, mu bylo jasné, že k sestřence budou teď chodit častěji.

Pak se podíval na tetu, která se trochu mračila. Všiml si jejího pohoršeného pohledu, když ji nedoprovodil ke kočáru, ale už ráno ji dal jasně najevo,  že si bude dělat, co bude chtít a dokonce bude po Foxiině boku.

No, to je nadělení. Teta ho bude chtít klepnout přes prsty...

"Dobrou noc, tetí." políbil starší ženu na tvář a nechal ji, ať se do něj zavěsí. "Doufám, že jsi byla s dnešním programem spokojená." 

"Ale ano, Aleši. Celkem ano. Těším se na slavnost, ale nečekala jsem, že půjdeme na takovou slávu." 

Pochopil a s úsměvem odvětil: "Neboj, tetí, brzo ráno pošlu vzkaz švadleně a také se domluvím s klenotníkem, aby ti poskytl nějaké pěkné šperky." 

"Jsi hodný, děkuji. Jen..." nadechla se, pak si ale rozmyslela, co mu chtěla říct a raději dokončila s trochu jinou myšlenkou. "Dávej pozor, hochu. Neneseš na svých bedrech pouze své jméno, ale jméno celé rodiny." 

Něco nesrozumitelného zabručel. Zastavil se před dveřmi do její ložnice, ještě jednou ji popřál hezkou noc a počkal, až se za drobnou ženou zavřou dveře.

Na druhé straně chodby měla ložnici Foxie. Hm, že by? 

Po tichu zaklepal na dveře.

Poplašeně vzhlédla, když tiše zavrzaly otevírající se dveře.

Rychlým pohybem se pokusila zakrýt si nahá ňadra a klín.

"Aleši?" kníkla poplašeně.

Zrovna seděla v kovové vaně a dopřávala si po dlouhém dni plném příjemných a nepříjemných překvapení koupel. Nechávala horké kapky dopadat z konečků prstů na tvář, pak si nahřáté dlaně přitiskla ke tvářím a najednou tu stál před ní.

"Co se děje?" vykulila modré oči a pořád se snažila zakrýt svou nahotu. Nebylo jí vůbec příjemné, že si takhle v noci udělal výlet do její ložnice, aniž by se jí zeptal na svolení.

"Potřeboval jsem s tebou být chvilku sám." odpověděl ji potichu. Pohled na ni se mu velmi líbil. Bylo to poprvé, kdy před ním byla nahá a on byl v té samé místnosti, co ona.

Zamračila se.

"Dobře, dobře." kousla se do rtu a rychle uvažovala, co udělat. "Tak..." 

Nenechal jí to doříct. Přiskočil k ní, poklekl a políbil ji.