Vánoční
"Pojďme nasávat vánoční atmosféru!" Drobná blondýnka rozhodila rukama a zatočila se kolem dokola. Pohlédla přes rameno na vysokého muže, který se choulil do černého kabátu a nevypadal, že by ho její pobídka překonala o tom, že je to dobrý nápad. Přesto však schoval její malou ruku v té své, přitáhl si ji k sobě a srovnal krok s jejím. Nebo spíš ona srovnala krok s ním.
Těšila se. Liška měla Vánoce ráda. Už před měsícem koupila Alešovi dárek a schovávala ho pod postelí, samozřejmě pečlivě zabalený. K němu přidala ručně dělané přání. Pokus upéct cukroví skončil tak, že Aleš vytáhl první várku z trouby s povzdechem a seškrábl černé hromádku z plechu do odpadkového koše, zatímco ona otevírala okna v kuchyni, aby ten čmoud vyvětrala. Ale během toho ho ujišťovala, že další várka dopadne dobře a že to bude nejlepší cukroví, co ochutnal.
Nechtěl ji kazit radost a neřekl ji, že cukroví objednal v léta vyzkoušené pekárně. Stejně ale její cukroví nakonec bylo nejlepší ze všech, to měla pravdu. Ani ne tak chutí, dochutilo jen to, že je od ní.
Liška se zastavovala u každého stánku, aby nakoukla zvědavě tu pod ruce hrnčíře, tu pod ruce babky kořenářky. U ní musel Vávra koupit pytlíček koření na ryby, s příslibem, že ho o víkendu vyzkouší. Pak se zastavili u svíček a koupili si obří svíčku.
"Zapálíme si ji večer," plánovala dívka a ucucávala teplou medovinu z plastového kelímku. "K tomu si dáme pracičky a budeme se mít fajnově."
Zachichotala se, když ji studeným prstem polechtal na líci a zabručel něco o jejím fajnovém večeru začínajícím s první medovinou.
"To přeháníš!" rozchechtala se a táhla ho ke stánku s pečenými kaštany. "Za tvá drzá slova si zasloužíš, ..." významně se odmlčela. "Abych nebyla straka, tak tři kaštánky, Alešku."
"Jenom tři? To mám za svou dobrotu, Lišče jedno nevděčný."
"Tak možná čtyři, no."
Nedal se ošidit. Nepomohly její protesty, stejně si uzmul další pečené kaštany.
"Dáme si ještě?" zamrkala modrýma očima. Dobře věděla, jaký účinek má tenhle pohled na Aleše a aniž by vlastně čekala na jeho svolení, odběhla koupit další kalíšek horkého moku.
"No jen počkej," varoval ji Aleš, když v rukou držela další pohárek se . "Zítra budeš skučet."
"Ale kuš, to budu zpívat koledy." odvětila Liška a napila se.
"No jen aby...."