Kájula

"Tak děvčata," přísně vypadající žena s tlustými dioptrickými skly tleskla a pokračovala v seřazování děvčat do dvojstupu. "Nikde se nezastavujte, jdeme bez přestávky až do sadové kolonády..."
"To zas bude nuda," špitlo blonďaté děvče a utahovalo si pod bradou stužky kloboučku. Druhé, co stálo po její pravici, souhlasně kývalo hlavou a schovávalo do taštičky, jež ji visela přes rameno, nějaké drobné mince.
"... budete mít dvě hodiny volna, a pak..." zaregistrovala dívka pro ni nejdůležitější část učitelčina sdělení a zbytek opět nechala plynout, aniž by se zatěžovala si ho ukládat do paměti. Místo toho se rozhlížela kolem sebe a zamávala dívce ze staršího ročníku, které měla po cestě koupit nějaké sladkosti.
"Jdeme, no tak, neloudejte se!" zopakovala učitelka a železná brána, jež obklopovala celý pozemek dívčího internátu, se otevřela dokořán, aby mohla hrstka mladic vyběhnout aspoň na okamžik z pro ně zlaté klece.

Podpírala si hlavu a pozorovala kapičky vody. Ty byly torpédované silou proudu do výšky, nato se ihned díky zemské přitažlivosti řítily dovnitř fontány. Některé z nich se tříštily o její mramorový okraj a některé dokonce dopadly i na její tvář, i přesto, že seděla v bezpečné vzdálenosti, ve stínu slunečníku a v nedopité malinové šťávě se začala topit vosa.
"Nudím se," oznámila své společnici, která ji doprovázela jako ovečka, kamkoliv se hnula.
"Tak pojďme něco vymyslet. Máme ještě hodinu a půl." prohodila její kamarádka a zvedla lžičku s porcí roztékající se zmrzliny k ústům.
"Je to na nic, vem si," vzdychla blondýna a nakrčila nos, jelikož zjištění, že zbytek malinovky již dopíjet díky mlsnému hmyzu nebude, ji zkazil už tak špatnou náladu. "kolik času trávíme ve městě a kolik ve škole." Poslední slovo dívka doslova vyplivla.
"Ale od toho tam jsme. Rodiče platí vychovatelkám hroznou sumu peněz." odvětila černovlasá společnice a další kopeček zmrzliny mizel v jejích útrobách.
"Ts,"
Blondýnka se beze slova zvedla a přes rameno jen tak prohodila tmavovlásce, že se sejdou opět v sadové kolonádě.

Procházela se, pozorně si prohlížela obchodníky nabízené zboží, nakukovala do obchodů, obchůdků, zahrádek. Modrá kukadla koukala a srovnávala vilky a obdivovala trsy květů, jež visely z mnoha oken.
Zastavila se u jedné z cukráren a vzpomněla si na kamarádčinu prosbu o koupi sladkostí.

S úsměvem si poručila pytlík pralinek a čekala, až ji cukrářka obslouží.
"Deset peset, prosím."
Foxie zkameněla jako Lotova žena, když se při útěku ze Sodomy otočila a pohlédla na město, co právě ničil Bůh.
"Ale já..." vyjekla nešťastně, zašátrala ručkama kolem svých boků a s tichým syčením si uvědomila, že všechny peníze zůstaly u společnice.
"Omlouvám se, nemám peníze." vyhrkla se vzpřímenou hlavou, polykaje slzy. Otočila se na kramflíčku černého střevíčku a odcházela.
Najednou s ní smýkla něčí ruka.
Už už se napřahovala, že drzounovi tu jeho pracku krásně podrápe, když ji silná ruka pustila nadloktí a nad hlavou se ozvalo zabručení:
"Zde máte ty bonbony, slečno."
Zvedla hlavu a pomněnkové oči se zahleděly do očí černějších než po staletí v zemi se vytvářející zásoby uhlí.
"Děkuji," odvětila mírnějším tónem, než měla původně v úmyslu a koutky dívčiných úst se zvedly ve vděčném úsměvu.
"Však máte zač." zabručel opět onen muž.
Rychle pohledem sjela po jeho dokonalém oblečení, silných pažích a zamračené tváři.
"Jak vám to mohu oplatit?"
Už už by mávl rukou, ale ve vteřině ho něco napadlo.
Koutek úst se zvedl v náznaku úsměvu a pravice popadla dívku za nadloktí vyprovázeje ji z obchůdku.
"Můžeme se na chvíli projít, například." navrhl. Nečekal na její souhlas, posunul si její dlaň tak, aby mu nezpůsobovala nepříjemnosti a udělal několik kroků opačným směrem, než měla původně namířeno.
"Pokud dovolíte, šla bych do sadů." namítla Foxie a pokusila se muže vlastními silami přinutit k otočce.
Na krátký okamžik se jeho tvář rozjasnila pobavením, nato se opět jeho rty spojily v jednu linku.
"Pokud je to vaše přání, slečno, nemohu jinak, než vám vyhovět. Nerad bych byl stíhán za nepatřičnosti s mladými dívkami."
Zamračeně na něj pohlédla a vyplázla jazyk.
"Drzoune." pronesla k viditelně staršímu muži a důležitě zvedla bradu.

Marně se namáhal, učitelka trvala neúprosně na svém.
Ale i on si uměl postavit hlavu.
Vyprovodil Foxie až k železné bráně, za níž se do výšky tyčila školní budova spolu s internátem.
"Dobrou noc, Foxie." zabručel a sklonil se, aby ji políbil na špičky prstů.
Zachichotala se.
"Dobrou noc, Aleši."
Pak se již rozběhla za ostatními, co pomalu mizeli uvnitř stavby s červenou střechou.