Hu...
5. 2. 2009
Vrrr, ňaf haf!
Tak jsem byl použit jako kapesník, plyšák a polštář v jednom...
Dobře, zas až tolik mi to nevadilo.
A jak to vlastně bylo?
"Kuličko, nech tu utěrk, Karolina nás zase oba sjede, že ji ničíme všechno látkové, co její skříně skrývají!" okřikl modrooký komisař svého mazlíka.
Co myslíte, poslechl? Kdepak. Jeho hnědá očka se nechápavě podívala do těch modrých, tlapka se zvedla a opět byla položena na podlahu, kde přišlápla cíp barevného kousku látky.
"Tak ty nebudeš poslouchat, jo?" zavrčel Tom a už už by se natáhl po novinách, když tu mu něco přelítlo přes nos.
Nakonec vše skončilo jinak... On, Tom Kranich se plazil po čtyřech na podlaze, druhý cíp utěrky v ústech, kde ho pevně svíral komisařův chrup, na druhé straně látky pes a v pokoji de odehrávala bitva týdne: pán vs. pes.
V tom nejlepším se rozdrnčel zvonek.
"Tak a máme to spočítané, kámo," pronesl Tom hlasem Libuše věštící budoucího hlavního města německých sousedů, oprášil si kolena a rychlými skoky se ocitl u dveří.
"Hu!" vyjekl, když se mu po jejích otevření pověsilo kolem krku cosi blonďatého, ubrečeného, malého...
"No tak, Ťuťu," zabručel, když se dívka stulila na bílé pohovce, hlavou mu vrážeje do boku.
"Nechceš se mu svěřit?" zkusil to asi podesáté. "Chceš čaj, kávu, něco tvrdšího?"
Dívka jen trošičku zavrtěla hlavou a z očí se zase valil proud slz.
"No ták," opatrně ji pohladil po vlasech a kývnutím ruky zavolal Kuličku.
Pes světlovlásce olízl tvář, nato se ladným skokem vyhoupl na její pod sáčkem schovaný bok a uvelebil se na ni, jako kdyby byl teplou dečkou.
Drobná dlaň vklouzla pod jeho břicho, objímaje psa a uslzená tvář se schovala v jeho srsti.
"Kuličko, ty jsi stejně nejlepší chlap!" kníkla tiše. "Dám si tu kávu, Tome." pousmála se na kamaráda, který ji pořád nemotorně poplácával střídavě po rameni a temeni.
"Hurá, já si myslel, že mi tu budeš brečet do svatého Dyndy." zabručel Tom a navzdory svým slovům ji z legrace zatahal za vlasy.
No jo, Novinářka se uklidnila, pak přišla panička z nákupu a uvařila všem voňavou kávu, dala nám k tomu sladký piškot a blondýnce přidala kousek čokolády.
Ne, měl jsem jen ten piškot a čokoládu, Blondy se ráda se svými oblíbenci dělí. Heč!
Tak jsem byl použit jako kapesník, plyšák a polštář v jednom...
Dobře, zas až tolik mi to nevadilo.
A jak to vlastně bylo?
"Kuličko, nech tu utěrk, Karolina nás zase oba sjede, že ji ničíme všechno látkové, co její skříně skrývají!" okřikl modrooký komisař svého mazlíka.
Co myslíte, poslechl? Kdepak. Jeho hnědá očka se nechápavě podívala do těch modrých, tlapka se zvedla a opět byla položena na podlahu, kde přišlápla cíp barevného kousku látky.
"Tak ty nebudeš poslouchat, jo?" zavrčel Tom a už už by se natáhl po novinách, když tu mu něco přelítlo přes nos.
Nakonec vše skončilo jinak... On, Tom Kranich se plazil po čtyřech na podlaze, druhý cíp utěrky v ústech, kde ho pevně svíral komisařův chrup, na druhé straně látky pes a v pokoji de odehrávala bitva týdne: pán vs. pes.
V tom nejlepším se rozdrnčel zvonek.
"Tak a máme to spočítané, kámo," pronesl Tom hlasem Libuše věštící budoucího hlavního města německých sousedů, oprášil si kolena a rychlými skoky se ocitl u dveří.
"Hu!" vyjekl, když se mu po jejích otevření pověsilo kolem krku cosi blonďatého, ubrečeného, malého...
"No tak, Ťuťu," zabručel, když se dívka stulila na bílé pohovce, hlavou mu vrážeje do boku.
"Nechceš se mu svěřit?" zkusil to asi podesáté. "Chceš čaj, kávu, něco tvrdšího?"
Dívka jen trošičku zavrtěla hlavou a z očí se zase valil proud slz.
"No ták," opatrně ji pohladil po vlasech a kývnutím ruky zavolal Kuličku.
Pes světlovlásce olízl tvář, nato se ladným skokem vyhoupl na její pod sáčkem schovaný bok a uvelebil se na ni, jako kdyby byl teplou dečkou.
Drobná dlaň vklouzla pod jeho břicho, objímaje psa a uslzená tvář se schovala v jeho srsti.
"Kuličko, ty jsi stejně nejlepší chlap!" kníkla tiše. "Dám si tu kávu, Tome." pousmála se na kamaráda, který ji pořád nemotorně poplácával střídavě po rameni a temeni.
"Hurá, já si myslel, že mi tu budeš brečet do svatého Dyndy." zabručel Tom a navzdory svým slovům ji z legrace zatahal za vlasy.
No jo, Novinářka se uklidnila, pak přišla panička z nákupu a uvařila všem voňavou kávu, dala nám k tomu sladký piškot a blondýnce přidala kousek čokolády.
Ne, měl jsem jen ten piškot a čokoládu, Blondy se ráda se svými oblíbenci dělí. Heč!
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář