Kájula

Byla naštvaná sama na sebe a hlavně… Hlavně na něj.

Proč by měla trávit svůj narozeninový den na služebně, kde on má noční službu?

Příčilo se to jejím představám o romantickém večeru. Večeru, který se koná jen jednou do roka, večeru, kdy její čas vyměřující hodiny odbijí další celou a hodinová ručička přeskočí na další číslo.

Přitáhla si cípy kabátku více ke krku a zapnula poslední knoflíček.

Měla trochu strach. Přece jen.. Sama o bezpečnosti města v takové pokročilé hodině věděla své.

Naštěstí stejně jako Jeníček zahlédla v dálce světýlko. Na rozdíl od něj ale nemusela na strom.

„Rozbal si poslední dárek.“ ukázal na objemnou krabici stojící v rohu místnosti ozářené pouze hořícími svíčkami.

Blondýnka se s úsměvem vyprostila z Turkova sevření a zatáhla za červenou mašli. S papírem si dala záležet.. Nikam nespěchala. Dnes už tedy rozhodně.

„No neee!!!“ vypískla.

„Ale jo,“ houkl Semir.

Podívala se na spící chlupaté klubíčko a opět si přečetla papír připevněný k psímu obojku.

„Drahá Terezko,

přejeme Ti krásné narozeniny a k nim i krásný týden, který můžeš strávit s nejhezčím psím fešákem pod sluncem.

Kranichovi

„Díky, Semirku.“ skočila příteli kolem krku.

Její rozčílení a rozhořčení nad večerním programem bylo už dávno zapomenuto.

Nezmizely ani díky báječné večeři při svíčkách, se kterou si Semir dal záležet, ani s dárky pečlivě zabalenými a poschovávanými na různých místech služebny.

V hnědých očích se odráželo světýlko svíček a v modrých zase štěstí..